To (NE!) zvládnu sama..! (15.) Můj milý, dobřanský, deníčku...

Listuju svými zápisky z Dobřan. Nejsem žádný spisovatel, píšu pocitově a možná někdy trochu na přeskáčku. A právě dnes mám potřebu dát vám nahlédnout do svého deníku. Obávám se, že to bude trochu delší, ale je to dobrovolné :-)

Zatímco pro některé holky na oddělení se psaní deníku proměnilo v možnost stěžovat si a donášet na ostatní (tudíž si psaly tzv. Deníčky – bonzáčky), já se opravdu snažila vypsat ze sebe všechno, co cítím, co mě oslovilo, co mi vrtá hlavou. Psaní je velká terapie a to je také jeden z důvodů, proč píšu tenhle blog. Kdybych ale začala teď přepisovat celý deník, hádám, že by moje terapie brzy skončila, protože bych vás za chvíli unudila až k nečtení, tak jen vybírám..

Deník – den Šestnáctý:

Dnes mi hodně pomohla Chava jednou větou, kterou řekla na arteterapii. Nepamatuju si přesnou citaci, ale bylo to asi takhle: „ Pití nezničilo váš život. Začaly jste pít proto, že už jste ten život zničený měly.“ Nahlas vyřknuté to, co v sobě nosím už dlouho a dusím to v sobě, abych neobviňovala ostatní. Okolí a druhé Já vám neustále předhazuje, že váš život, dětství, byl fajn. Že si nemáte na co stěžovat. Že kolem vás je spousta lidí, kteří to mají v životě těžší a podívej! ONI pít nezačali…! Mají svým způsobem pravdu. Pochopí ale někdy ti, na kterých mi nejvíc záleží, že jsem prostě jiná? Že jsem zatracená Vodnářka, která všechno vnímá naplno, že mě někdy až zabíjí ta moje míra empatie?? A vždycky budu všechno, jen ne praktický člověk? Jsem proto snad špatná..??

Deník – den Osmnáctý:

Hodně mě dnes bavila společná skupina. Můj mozek přímo dychtí po nových informacích. Chybí mi učit se. Vždycky jsem se ráda učila (nebyla jsem šprt, ale prostě mě baví informace). A hodina o Freudovi a EGU byla skvělá! Pro mě tedy určitě. Mám zase nad čím přemýšlet. Nejen o svém egu, ale i o minimálně dvou dalších v mém blízkém okolí, která mě léta nenápadně, plíživě a bravurně pomalu zadupávala do země, až se jim to téměř povedlo. Ale hlava mi z té země ještě kouká a já se budu postupně zase vyhrabávat ven.

Deník – den Dvacátýprvní:

Musím se naučit „sytit sama sebe“.(opět slova naší Chavy). To si odnáším z dnešního dne. Nahradit „sycení chlastem“ nečím jiným. A já mám to štěstí, že vím naprosto přesně čím. Vím to zhruba od svých šestnácti let. Chci psát. Už to nechci schovávat do šuplíku, protože „koho by zajímalo co píše nějaká Albrechtová??“ Jo, budu psát.

Každý týden jsme také psaly úvahu na nějaké téma, které nám zadával terapeutický tým. Zalistovala jsem tedy i tímhle sešitem a vybrala úvahu, jejíž téma pro mě bylo nejsilnější, protože se týkalo dětí.

Úvaha – Každý máme svého blbce

Na první pohled asi trochu zvláštní nadpis pro úvahu na téma „Co bych ráda předala svým dětem.“ Jenže, milé děti, je potřeba tenhle fakt přijmout, v zájmu zachování vašeho vlastního duševního zdraví. V životě kolem sebe budete mít spoustu hloupých lidí. Rozlišujte ale, prosím, jeden velmi důležitý fakt. Kdo je tím hlupákem, nebo chcete-li blbcem?

Ten, kdo měl ve škole špatné známky a neví přesné datum začátku první světové války? Ten, který neumí vypočítat obsah válce? Nebo ten, kdo si myslí, že slova PROSÍM, DĚKUJI, OHLEDUPLNOST, POCHOPENÍ A ÚCTA patří do kategorie sprostých?

Vychovávám vás tak, že věřím, že odpovědi na tyhle otázky znáte. Že víte, že být slušný se ještě pořád nosí. Netrapte se ale těmi, kteří to neví. Neobklopujte se takovými lidmi. A pokud už je z nějakého důvodu, ve svém životě, budete muset mít, nezahlcujte svoji hlavou otázkou PROČ? Proč jsou někteří lidé takoví? Nedělejte to, nebo vás to sežere. Já to dělala a nic dobrého mi to do života nepřineslo. Trpěla jsem tím a byl to jeden z důvodů, proč vaše máma začala pít. Nezvládala jsem nespravedlnost, hloupost a aroganci. Neuměla jsem se s tím vyrovnat a dusila to v sobě. Proto vás prosím...nemlčte, pokud vás něco trápí. Jen si dobře vyberte toho, komu svá trápení a pocity povíte.

Víte, ne všichni jsou ochotní naslouchat. Ne každý to umí. Pokud ale budete mít štěstí a takového člověka najdete, mluvte! Není to ostuda! Brečte! Ano, i chlapi mají právo brečet a víte co? Není to ostuda! Nestyďte se říct NEVÍM, NEROZUMÍM, NEUMÍM.. Požádejte o pomoc. Protože to není ostuda! Dělejte to, co vás baví. I když vám deset lidí bude říkat, že na to nemáte, že se ztrapníte, že jsou v tom jiní lepší, než vy. Tak právě tohle, milí chlapci, jsou ti hlupáci..! Poslechněte si je, usmějte se a odkráčejte středem dělat přesně to, po čem toužíte...Jedině tak můžete být šťastní..