Moc pěkně napsáno. Díky.

Navazuji tak trochu na příspěvek paní Dubcové. Ano, chvála je důležitá. My jsme na základce měli ve třídě kluka, který v diktátech z češtiny dělal mraky chyb, třeba dvacet nebo pětadvacet. A jednou udělal v diktátě jen čtyři hrubky, takže když za každou hrubku byla o stupeň nižší známka, tak to bylo stejně na pětku, nicméně dostal do žákovské knížky pochvalu tohoto znění: "Pavel se lepší. Mám z něj radost. Dnes to bylo na čistou pětku."

To je skvělý..! Já chválená nebyla... jednička byla "v pořádku", zbytek špatně. Proto svoje kluky chválím za sebemenší úspěch. A rodiče u toho protáčejí oči, že je chválím "za každou blbost"...

Chvála...na to jsem přišla už někdy v 6. třídě školy, učitelka na matematiku Janoušková naučila veškerou probíranou látku všechny děti i propadlíka Roberta hlavně chválou. Byla to skvělá učitelka a my ji milovali a z matiky jsme měli hezké známky. Nelenila a občas nám psala i do žákovské pochvalu jak se snažíme, jak jsme bystří apod.

A nejen děti, též partnerky, partery a další. Obvykle říkám, že na každé ženě se najde něco krásného a teď to zobecním, že každého člověka lze za něco pochválit. Třeba za drobnost, ale to k pomyslnému pohlazení stačí. 😺

Přesně tak...