Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

JK

Navazuji tak trochu na příspěvek paní Dubcové. Ano, chvála je důležitá. My jsme na základce měli ve třídě kluka, který v diktátech z češtiny dělal mraky chyb, třeba dvacet nebo pětadvacet. A jednou udělal v diktátě jen čtyři hrubky, takže když za každou hrubku byla o stupeň nižší známka, tak to bylo stejně na pětku, nicméně dostal do žákovské knížky pochvalu tohoto znění: "Pavel se lepší. Mám z něj radost. Dnes to bylo na čistou pětku."

0 0
možnosti
VA

To je skvělý..! Já chválená nebyla... jednička byla "v pořádku", zbytek špatně. Proto svoje kluky chválím za sebemenší úspěch. A rodiče u toho protáčejí oči, že je chválím "za každou blbost"...

0 0
možnosti
Foto

Chvála...na to jsem přišla už někdy v 6. třídě školy, učitelka na matematiku Janoušková naučila veškerou probíranou látku všechny děti i propadlíka Roberta hlavně chválou. Byla to skvělá učitelka a my ji milovali a z matiky jsme měli hezké známky. Nelenila a občas nám psala i do žákovské pochvalu jak se snažíme, jak jsme bystří apod.

2 0
možnosti
Foto

A nejen děti, též partnerky, partery a další. Obvykle říkám, že na každé ženě se najde něco krásného a teď to zobecním, že každého člověka lze za něco pochválit. Třeba za drobnost, ale to k pomyslnému pohlazení stačí. 😺

1 1
možnosti
  • Počet článků 40
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1720x
Jmenuju se Veronika Albrechtová. Je mi 46 let, jsem máma dvou dětí. 26 let jsem pracovala jako moderátorka v médiích. Po dlouhém váhání jsem se rozhodla, že chci veřejně, pod svým jménem, psát o svém boji s alkoholem a čtyřměsíčním pobytu v léčebně v Dobřanech.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.