To je velká šance pro naše hnutí a šéf to ví...

Řekl jeho poradce, slizký úhoř a chytrá opice, mající kaučukovou páteř a prořízlou hubu, která vše okecá. S lehkostí nastínil, jak vyhrají příští volby. Stačí jen...

Kapitola třetí

Otec neznámý známý

(Kostky jsou vrženy 3.5.)

Pracovní den pro Bena neskončil. Odpoledne musí navštívit Křemšitál, tedy další místo, kam v létě angličtí klienti zavítali. A tak se po druhé hodině ocitne před radnicí. Přijme ho starosta, s kterým se zná z doby, kdy rozjížděli nadaci. Tehdy objevili Gregorovi krásu křemšitálského zámku, do jehož opravy investovali nemalé peníze. Vyplatilo se jim to, protože jej využívají pro řadu akcí. Dlužno podotknout, že tento stav trvá dvacet let a přesně takovou dobu je starosta ve funkci.

Úspěšný komunální politik vede sdružení „Křemšitál – náš domov“, ale nikdo jim neřekne jinak než „domácí“. Ovšem už několik volebních období jim konkuruje opoziční sdružení, které se jmenuje „Vzhůru, Křemšitále!“. Za ním stojí nejbohatší muž v okolí – Aleš Trválek. Snad proto má jeho společenství přezdívku „taliáni“, odvozenou od známého hnutí Forza Italia. Sám zakladatel se za inspiraci panem Berlusconim nestydí. Naopak, hrdě se ke svému vzoru hlásí. Jenže zatím do něj má daleko, protože s domácími vždy prohrál. Naposledy jej před čtyřmi roky porazili o tři mandáty. Ale pozor, letos je situace mnohem vyrovnanější a může rozhodnout každý hlas!

„Pane Preussi, v říjnu to bude hodně těsný, proto na nás taliáni kydají všude špínu,“ zakončí starosta řeč, v níž hosta seznámil se situací ve městě.

Ben je na veřejnosti apolitický, což mu kdysi doporučil strýc Charles, jenž pravil: „Nadace musí vycházet se všemi, tak se nám v Praze nikde neangažuj.“

Rady si váží natolik, že nechodí ani volit. Přesto má k některým uskupením blíže. Jenže nadace spolupracuje se spoustou měst. A právě nyní, když do komunálních voleb zbývá necelý měsíc, musí Ben na mnoha radnicích zachovat klid, aby odolal pokušení zasahovat do místních půtek. Taktika se vyplácí. Vždyť casto vyhrají ti, kteří Benovi nesedí, a on pak může nastartovat spolupráci bez zbytečné zátěže. S křemšitálským starostou je to jiné. S ním si padli do oka už dávno. Ale co když bude muset po volbách uvolnit místo Trválkovi? Proto s tváří hráče pokeru poslouchá dál.

„Pane Preussi, tady se to vážně vyhrotilo. Taliáni používají šílené metody: pomlouvají mě a moji ženu, kde se dá. Člověk má sto chutí s tím praštit. Někdy si dokonce říkám, ať vyhrají oni a zkusí si to. Do půlroku poznají, že starostování není legrace.“

Ben pootevřenými dveřmi zahlédne procházet mladou, energií nabitou ženu, za níž vlají dlouhé rozpuštěné vlasy. Po chvíli se krasavice vrací zpět. Starosta si všimne, jak k ní Ben vzhlíží.

„To je Dominika, moje první zástupkyně. Jednou jí to tady předám. Není jí ani třicet, ale ctižádosti má za deset chlapů. A myslí jí to. Víte, pane inženýre, ta holka je pro obec přínosem. Ale mám obavy, že uteče do Prahy. Velké partaje kolem ní krouží jako supi. Loni jsem Domču na poslední chvíli ukecal, aby se nenechala zapsat na kandidátku toho nového hnutí. Ale podaří se mi to příště? – Asi ne,“ řekne rezignovaně a podá Benovi složku, ve které jsou zahrnuty nové akce, na něž by mohla nadace přispět.

„Bene, vím, že jdete navštívit naše konkurenty. Prosím, nevěřte jim, co vám nakukají. Pokud budete mít pochyby, zeptejte se, proč od nich odešla Gábina Trválková, tajemnice městského úřadu. Ano, je to jeho manželka. Před osmi lety mi ji sem vnutil; já souhlasil, byť je to můj největší rival. Rychle se zapracovala, je nestranná a každý ji chválí. Teda až na taliány, a to přesně od léta, kdy Trválkovi utekla. Jeho lidi dokonce hrozí, že pokud vyhrají, tak se Gábiny zbaví, ač ji sem přivedli. To je paradox, co?“

Starosta se s Benem rozloučí. Ten mu popřeje hodně úspěchů a opustí radnici. Další jednání má domluveno v salonku hotelu, který patří, podobně jako mnohé tady, Trválkovi. Podnikatel se na dnešek omluvil, neboť má naléhavé jednání v Praze. Zastoupí ho doktor práv Bučko, jeho pravá ruka ve firmě i politice. Mazaný právník byl po sametové revoluci několikrát zvolen poslancem, pak i senátorem za významnou stranu. Když před osmi lety neobhájil mandát, začal pracovat pro Trválka. A byl to on, kdo mu poradil, ať založí hnutí. Trválek ho vyslyšel a od té doby je Bučko nejvěrnějším rádcem. Společným cílem obou je přetvořit lokální sdružení v mnohem významnější sílu, jež jednou pronikne do parlamentu. Teď však musí vyhrát v Křemšitálu a za dva roky uspět v krajských volbách – pak už jim Praha neunikne. S těmito plány seznámil Trválkův zástupce Bena. Ten ho vyslechne, ale od počátku má jasno: Bučko přesně odpovídá typu člověka zvaného „homo politicus“. Je slizký jako úhoř a chytrý jako opice. Má kaučukovou páteř a prořízlou hubu, která vše okecá. Když mu dáte šanci, udělá z vás během chvilky krále pitomců. Ale i na takové situace Charles synovce připravil.

„Bene, na tyhle lidi narazíš všude. Oni nejsou špatní, ale jakmile se dostanou k moci, úplně se změní. Přece znáš mého bratra Toma, který strávil v britském parlamentu půlku života. Jestli se nenaučíš, jak se jim ubránit, jdi raději mýt okna. Tam šmouhy, co ti vadí, odstraníš hned. Kdežto tady je budeš mít pořád na očích. Když na takového maníka kápneš a nevíš, jak dál, mlč a všechno mu odkývej, ale nic neslibuj a hlavně nepodepisuj – to by byl tvůj konec. Je to zvláštní, ale pokud jim připadáš jako blbec, dají ti pokoj, neboť hlupáky nepotřebují přesvědčovat – to je pod jejich úroveň.“

A tak Ben mlčí, občas se přihlouple usměje a s nevalným zájmem poslouchá vodopád Bučkových slov.

„Starosta si myslí, že tady bude vyhrávat pořád, ale i ten nejlepší se okouká. Pane Preussi, tohle je šance pro naše hnutí a šéf to ví.“ Bučko si slabě říhne, jak to dělávají starší páni, a pokračuje. „Zadali jsme si průzkum. Ano, byl dost drahý, ale prognózy jsou skvělé, neboť letos vyhrajeme. Získáme třináct mandátů, starosta jen deset. Minule to bylo naopak. Když to takhle dopadne, máme dva roky čas, abychom šli sebevědomě do krajských voleb. Dokonce jsme dostali nabídku být součástí většího celku; ale pochopíte, že vám neřeknu, kdo nás lanaří. Víte, přesvědčil jsem šéfa, že máme oproti zavedeným stranám velkou výhodu. Ty dnes vedou mimoňové, kterým lidi nevěří ani nos mezi očima, a tak volí nová hnutí, jako jsme my,“ zase si říhne a nejenom tomu se Ben směje.

Jenže Bučko je v ráži: „A co starosta? Neříkal nic? Určitě ano! Určitě vám říkal o tajemnici Trválkové, že jo?“ Když vidí, že Ben nereaguje, dodá: „Je to jinak, než vám to prezentoval.“

Jeho posluchač se na něj udiveně podívá, ale mlčí. To ponouklo Bučka, aby vše uvedl na pravou míru.

„Paní Trválková se nechala zblbnout jedním pošahaným umělcem a utekla k němu. Šéf má ale dost rozumu na to, aby jí v tom nebránil, protože ví, že se do Vánoc vrátí. Copak ji může barovej muzikant uživit? Gábinu? Pane inženýre, ta byla zvyklá na jinej standard. To mi věřte, jako že se Bučko jmenuju. Problém je, že až se k Alešovi vrátí, bude starostou. Pak mu těžko může dělat tajemnici. To je střet zájmů jak vyšitej. Proto ji chceme nahradit hned po volbách.“

Ben se na Bučka neurčitě zašklebí, ten si opět krkne a vodopád slov pokračuje: „Pane Preussi, to, že teď žijí odděleně, neznamená, že šéf nemůže starostovat. A ten současnej? – Prosím vás, co je to za chlapa? Neumí si udělat pořádek ve své rodině, a má řídit další čtyři roky Křemšitál? To ani náhodou!“

Ben se zarazí. Tak na tomhle postavili taliáni svoji kampaň. Chce říct Bučkovi něco od plic, ale ovládne se. Zkušený politik si všimne jeho rozpaků a přitvrdí: „Otcem má být Angličan! Mělo k tomu dojít v létě na zámečku. Pokud se nemýlím, byla to akce vaší nadace.“

Tentokrát Bučko zaříhá radostí jako dostihový kůň: „Hýhahaha, pane inženýre, v našem městě se nic neutají – a tohle už vůbec ne. A není to žádný drb, protože my na to máme svědky. Starosta tvrdí, že jde o pomluvu. Jenže teď o tom ví celý Křemšitál a lidem to vadí. Ne ta pomluva, ale to, co se stalo. A že toho chceme využít? Pane Preussi, ruku na srdce – tak by dneska jednal každý.“

Benovi začíná být z jeho slov nevolno. Přesto vydrží poslouchat dalších dvacet minut, a dokonce si s Bučkem potřese rukou, neboť jménem taliánů předložil soupis akcí, na nichž by se mohla nadace podílet. Nutno dodat, že požadavky jsou několikanásobně vyšší než ty od domácích, ale díky Trválkovým penězům se bude město podílet na projektech mnohem větším dílem. Takže, babo, raď, napadne Bena, když opouští hotel.

Cestou domů přemýšlí o Bučkových výhrůžkách, že „toho“, což má být těhotenství starostovy manželky Inny, chtějí pořádně využít. Pokud je pravda, že je otcem dítěte někdo z letního zájezdu, může to poškodit jak pověst nadace, tak jeho samotného. Byl to přece on, kdo výlet do Křemšitálu plánoval. Znepokojivé myšlenky ho opustí těsně před Prahou, kdy je pohlcen nekonečnou šňůrou aut.

(pokračování za tři týdny – 12.10.)