Setkání u Gregorů

Když si pozvete domů množství lidí, z nichž někteří se vidí poprvé v životě, je nutné vytvořit pocit sounáležitosti. A právě o to se pokouší mamá Gregorová…

Kapitola čtvrtá

Dopis ze záhrobí

(Kostky jsou vrženy 4.11)

Pozítří se v domě Gregorových uskuteční dvě na sobě nezávislá setkání. To první s Charlesovým kamarádem z Oxfordu bylo v plánu už dříve, neboť Reachmena rok co rok zvou na oběd. Tak jako jindy se po jídle muži odebrali do pracovny. Po chvíli se místností line vůně kubánské cohiby prolnutá odérem lahodné ořechové whisky. Oba pánové v poklidné atmosféře diskutují nad událostmi z poslední doby. O pondělní schůzce s madam z Norfolku se Charles nezmínil, byť by se mu profesorův názor hodil, když byl v Čechách také.

Odbije druhá a na Pelham přibydou noví hosté. Potíž je v tom, že někteří dorazili proti zvyklostem bez oznámení dalším členům rodiny. Vše má na svědomí horlivá baronka. Té se rozleželo v hlavě, že před týdnem nebyla na setkání u Pancakea. A jelikož považuje případ „Kamilka“ za srdeční záležitost, nechce zůstat stranou. Proto pozvala Pancakea a také ředitelku Pecháčkovou, s níž se chce osobně seznámit. Aniž by o tom kdokoliv věděl, rozjela akci už před pěti dny. Kontaktovat advokáta nebyl problém. Složitější to bylo s Ivanou, které se do Londýna znovu nechtělo. Proboha, o čem si mám s baronkou povídat? – O malém Semeňukovi? Toho řešíme úřední cestou a ona bude chtít všechno urychlit, řekne si. Nakonec ji Henriette s pomocí Lucky přemluvila. A ještě někoho baronka pozvala – Kamilku, již doprovází doktor Diddlebee.

Když se různorodá společnost sešla, musela Henriette vynaložit veškerý organizační um, aby v místnosti vytvořila pocit sounáležitosti. S tím jí pomáhá švagrová Anne a snacha Maureen. Přítomen je také George, jenž zná od pondělí jedno velké tajemství. Po očku pozoruje dvojici, kterou Henriette posadila vedle sebe. Ať přemítá, jak chce, nepřijde mu, že by se ti dva k sobě měli. On vypadá chladně, ona podrážděně. Napadne ho, jestli vévodkyně nevnesla do nejasné situace ještě větší zmatek. Ze zamyšlení ho vyruší Pancakeův hlas.

„Paní baronko, musí se jít cestou zákona, to jest cestou prověřenou. Opravdu tu nevidím místo pro žádné experimenty.“

„Souhlasím s panem doktorem, a proto připravíme schůzku matky s dítětem u nás v Čechách,“ dodá Pecháčková. Víc neřekne, protože se tady probírají stejné věci jako před týdnem.

A tak jediným, kdo neustále hovoří, je Henriette. Tu vychválí Diddlebbeho, jak se stará o Kamilku, tu paní ředitelku, že byla ochotná podruhé přijet do Londýna. Její hlas se rozléhá po ztichlém domě a brzy jej zaregistrují i zadumaní muži v pracovně.

„Profesore, slyšíte to také? Žena má hosty, a já o tom nevím. Omluvte mě na chvilku; jen se podívám, koho pozvala.“ Přejde chodbu a objeví se v pokoji. Tam Henriette zrovna seznamuje Pecháčkovou s anglickým systémem pěstounské péče. Když spatří manžela, vykročí k němu. Lehce ho postrčí ze dveří a několika větami vysvětlí, proč tu jsou tito lidé.

„Dobře, Henri, ale mohlas mi o tom říct. Jak teď před ním vypadám? Co? Že ho mám dovést sem? No, já nevím, ale když na tom trváš…“

(pokračování za čtyři týdny – 29.11.)