Proč má krásná Maďarka prdelku plnou modřin?

Je horké letní odpoledne a vy se procházíte s děvčetem po lese. Stejně jako váš kámoš, který jde s další holkou kousek od vás. Pak něco prosviští vzduchem a než se nadějete, máte...

Kapitola šestá - pokračování    

Čerňušky   

(Sochy z písku 6.5.)

Do všeobecného zmatku přijel Slávinka. Když ho Prímek spatří, nakloní se k Brejlovi a cosi mu zašeptá. Ten se rozesměje. Mužík jde rovnou za podnikatelem. Uctivě se ukloní a přijme místo na vyhřáté terase. Nejprve vyslechne Prímka, pak se beze slova zvedne a jde za Sugar.

  „Poslyš, Prímek mi o všem řekl. Necháme to být, co ty na to?“

  „Jo, určitě; vždyť mi sám navrhl, ať pro kluky upravíme program.“

  „Sugar, já ten zádrhel Benovi hlásit nebudu,“ pátravě se podívá na kolegyni.

  „Já taky ne. Proč bych to dělala? Nikdo si nestěžuje, a to je hlavní, nebo ne?“

  „Dohodněme se takhle: Večer napíšu Benovi, že všechno klape. O prohození výprav mu povím, až se vrátí z dovolené, ale nesmí se tady nic pokazit. Souhlasíš?“

  Dívka pokývá hlavou. Pak se společně vydají do jídelny, kde zamračení Angličané rozebírají incident s dělobuchy. Padl návrh na zrušení odpoledních aktivit. Čtyři váhají, když najednou spatří človíčka, s nímž se již setkali. Slávinkova přítomnost vyloudí na jejich tvářích úsměvy, které přejdou v hlasitý smích. Je jasné, že se do hloučku vrátila dobrá nálada. Hamilton toho využije a nechá hlasovat. Výsledek? – Jeden proti šesti. Návrh nebyl přijat. Budou pokračovat.

  „Pánové, rozdělte se do skupin a každá ať si něco vybere. Zda se přidají dívky? – Nevím, nechte to na nich,“ prosí je Lída. „Víte, ta nepříjemnost u bazénu je dost vzala.“

  Po chvilce je ujednáno. Daily a Jones si projdou areál. Hamilton a Gillespie vyzkouší horská kola. Peter Breton a sehrané duo vojáků Faison–Roberts si dají rychlou devítku. Partnery jim budou Werner, Niki a Lída. Vášnivý golfista Prímek naléhal tak silně, že mu vyšli vstříc. Ještě než se převlékne, zavolá si Bublíka.

  „Jardo, běž pořezat lískáče. Chci, aby hned zmizely. Hergot, chlape, ty vosy jsi podcenil.“

  „Šéfe, já o nich říkal Nikimu naposledy včera.“

  „Dobře, dobře, ale ať je to pryč. A to tvoje kolo taky. Furt ho opíráš o barák; ještě se o něj někdo přerazí.“

  „Šéfe, a kam si ho mám dávat?“

  „Třeba do skladu.“

  „Tam se nevejde.“

  „Dokud jsou tady hosté, nechci ten krám u penzionu vidět, jasný?!“

  „Jasný, šéfe.“

  Je půl páté. Sportovní nadšenci se rozptýlili po areálu, ostatní se baví na terase. Slávinka sedí u stolku s Brejlou a Vosáhlem. Rád si s penzisty zanadává na poměry. Přišla i Dáša.

  „Cecil, tak jsem jí to bodnutí namazala; naštěstí usnula. Ty se na ní ale vyřádily – to se jen tak nevidí. Chudák holka.“

  Parta golfistů začíná odpalovat z jedničky. Lída si vybrala do dvojice Petera Bretona. Prímkové si střihli o vojáky. S hráči se po hřišti pohybuje Irenka Bublíková. Nehraje, vzali ji jako doprovod. Řídí jeden z elektromobilů a také hlídá, kam létají míčky; drží vlajku, řeší sporné případy a po očku sleduje Petera. Zalíbil se jí už pod skokanským prknem. Hráči postupují úvodní jamkou. Pomalu se vzdalují od penzionu, až hostům zmizí za kopečkem, na němž začíná další jamka.

  Bobby Daily jako jediný hlasoval pro zrušení programu, a tak si jej Jones vybral záměrně. Nechat ho v penzionu samotného, bude se jen válet a pít jedno pivo za druhým. A protože to byl on, kdo se nabídl s mazáním zad, nedělalo by mu problém proniknout na marodku a způsobit další trapas. K pánům se připojila Květa, vysoká brunetka z Prahy, a výstřední Viktorie, s červeným přelivem na hlavě. První je klidná a kultivovaná, druhá v sobě nezapře maďarský temperament. Je zábavné sledovat upovídanou Viki, jak se chlubí Londýnem chlápkům, kteří tam žijí od narození.

  Čtveřici čeká desetikilometrový okruh vedoucí skrz les až na samý okraj Pohádky. Trasou je provede Květa, která se účastní soustředění poosmé, což je nejvíce ze všech. Je ráda, že vypadla z blízkosti Lídy. Rok od roku se jejich vztahy zhoršují. Dřív šéfová bazírovala na odborných znalostech. To Květě vyhovovalo. Teď sází na nové trendy. Převažují fyzická příprava, psychická zátěž a hlavně ty podivné stresové testy. Prímková se nejspíše zbláznila, říká si každý den. Psala o tom panu Czernaiovi do Vídně. A on? – Žádná odezva. Jestli to takhle půjde dál, vykašlu se na to, napadá ji často. Vždy si odchod rozmyslí. Má tuhle práci ráda a obětovala jí už tolik. Na chvilku se přitiskne k Jonesovi. Vysoký chlap ji zaujal. Delegátka říkala, že byli včera u nějakého požáru; dokonce o tom informovali ve zprávách. Pozvedne hlavu a podívá se na Phila. Všimne si malé jehličky na límci jeho trika. Opatrně smítko sundá. Usměje se na ni. Bum! Něco kolem nich prosvištělo a plesklo o strom. Květa se lekne.

  „Co je to?“

  Jones to postřehl také. Otočí se k druhé dvojici. Jsou třicet metrů od nich. Viki žvatlá a Bobby se nudí. Jones jim naznačuje, že se něco děje. Nechápou, ale ztiší se. Za chvíli se to opakuje. Bum! Plesk!

  „Kdo to dělá?!“ vyjekne Květa a chytí se průvodce.

  „Viki, Bobby, pojďte sem! No tak, rychle!“ volá Phil.

  Daily udělá pár kroků, když uslyší Viktorčin výkřik: „Jau, au, co to je?“

  Otočí se a spatří vystrašenou tvář.

  „Něco mě zasáhlo – tady,“ ukazuje levou rukou na zadeček. „Někdo po mně střílel!“

  „Bolí to, Viki?“ ptá se Květa.

  „Docela jo.“

  Rozhlížejí se, pátrají, ale marně. Nikoho nevidí. Chlapi jsou navztekaní. Děvčata mají strach.

  „Kluci, chyťte toho úchyláka, ať je to kdokoliv,“ prosí Květa.

  Daily se vydá vlevo, Jones na druhou stranu; oba se drží sto metrů od děvčat. V této formaci urazí další kilometr, ale nic podezřelého nenajdou. Vypadá to, že se po útočníkovi slehla zem, když najednou Viktorie zaúpí: „Jau, jau! Už toho mám dost! Zase to stejný!“

  Střelec opět mířil přesně. Důkaz? – Koupila to do pravé půlky.

  „Viktorie, počkej, nehýbej se; stůj na místě,“ přikazuje Jones a pospíchá k děvčeti.

Skloní se k zemi a začne přehrabovat popadané jehličí. Chce najít věc, která ji zasáhla. Něco nahmatá.

  „Mám to!“ vykřikne a v dlani drží ocelovou matici. Pak ukáže kousek železa zbylé trojici. „Tak s tímhle se střílelo.“

  „Když někdo umí zacházet s prakem, je to nebezpečná zbraň,“ připojí se Květa.

  „Možná bylo těch práčat víc,“ doplní ho Daily.

  „Možná.“

  „Vraťme se nazpátek. Netoužím po další ráně,“ navrhuje Viktorie a zbylí s ní souhlasí.

  Když se před šestou objevili v penzionu a řekli, co je potkalo, hala zmlkla. První se probral profesor.

  „Třeba o nic nejde, ale raději vás prohlédnu. Jistěže ne tady; půjdeme do pokoje, kde leží vaše kolegyně.“

  Viktorie se rozpačitě podívá po Květě. Ta jí naznačí, ať ho poslechne.

  „Slečno, žádný strach: v prdelkách se vyznám – vždyť jsem celoživotní píštělák. Chápete? No přece ‚hemeroidik‘,“ pronese tiše a s Dášou za zády vejde do provizorní vyšetřovny.

  „Annemarie, nespíte? – Ne? Tak se nelekněte, že vedeme další zraněnou.“

  Vosáhlo si nasadí brýle a znalecky zkoumá oblý zadek pacientky. Zasažená místa pečlivě prohmatá.

  „Všechno v pořádku; ty modřiny zmizí dřív, než se nadějete. Koukám, že to s vámi zamávalo. Dáši, zůstaň tu s děvčaty. Já objednám u Irmy panáka. To jediné teď pomůže,“ prohodí k přítomným, když opouští pokoj.

  Pohádka zažila druhý útok na Czernaiovy holky. Nebo chce snad někdo postrašit Angličany? – To ne, to by nestříleli po Květě a Viktorii. Ale proč se to děje, proč? Podobné otázky si dole kladou všichni, kteří dnes dorazili do Villy Marleine.

  Odpověď na ně zná pouze jedna osoba. Ta právě odeslala podivnou esemesku: S tím prakem v lese se zadařilo, děkuji! 

  Okamžitě je tu odpověď: Pro tebe udělám cokoliv.  

  V přítmí ukrytý fantom si větu s uspokojením přečte.  Pak vystřihne z Czernaiova plakátu obrys  Maďarska s obrázkem Viktorie, který republiku překrývá. Papír zmuchlá a pohrdavě pronese: „Tünés – Viktorie, tünés."

  Evropa na mapě je o další stát chudší.

(pokračování za tři týdny – sobota 18.3.)