Politické eldorádo

Jak jinak nazvat situaci, která nastala po skandální volbě, v níž se uplatnilo dobře známé přeběhlictví. Nelze se divit, že hned nastal v sále virvál, který nemá v obci obdoby…

Kapitola pátá

Karta se obrací

(Kostky jsou vrženy 5.3)

Pondělí, desátého listopadu. Od komunálních voleb utekl měsíc a v městečku Křemšitál se koná první zasedání nově zvoleného zastupitelstva. Tak jako vždy, byl vybrán pro tuto událost společenský sál. Jde o největší místnost ve sto dvacet let staré budově, kde od počátku, bez ohledu na panující režim, sídlí radnice. Do místnosti se vejde tři sta lidí, ale dnes jich je tu mnohem více. Na otázku „Proč jich přišlo tolik?“ existuje jediná odpověď: obec je rozdělena na půlky, ale všechny zajímá, kdo jim bude po dnešku vládnout.

Když před pár měsíci spustilo Trválkovo hnutí „Vzhůru, Křemšitále!“ pomlouvačnou kampaň proti starostově manželce, zdálo se, že taliáni, jak jsou nazýváni, mají navrch. Jenže nakonec získal konkurenční a dosud vládnoucí „Křemšitál – náš domov“ neboli domácí o mandát víc. Proto se předpokládá, že si udrží místo starosty i jeho zástupce a také poměr v radě zůstane čtyři ku třem. Jenže hned po volbách se vyrojily zvěsti, že starosta je ve funkci dvacet let a měl by místo předat trválkovcům. A jelikož dohady nabraly na síle, je dnešní hlasování napjatě očekáváno. Tím spíše, že doutná další spor, týkající se obsazení místa tajemnice úřadu. Tou je Gábina Trválková – jenže ta se v srpnu odstěhovala od manžela a je zcela na straně dosavadního starosty. Takže, babo, raď, říkají si v Křemšitálu.

Na zasedání dorazil i Ben Preuss z pražské nadace, která s městem roky spolupracuje. A protože jsou vztahy s radnicí na dobré úrovni, přál by si, aby pokračoval jak starosta, tak tajemnice. Snadné to nebude, o čemž svědčí bouřlivá atmosféra v sále.

Po půlhodině vyplněné nutnými formalitami dojde na volbu prvního muže v obci. Domácí navrhují současného starostu. Trválek, který je osobně přítomen, zase oznámí, že jeho hnutí kandidáta nepostaví. Prý je to zbytečné, když má vládnoucí hnutí dvanáct hlasů a oni jedenáct. Tak proč jít do předem ztraceného boje? Sálem to zašumí. Hodně lidí čekalo, že taliáni nasadí Trválka, byť on rozhlašuje, že o funkci nemá zájem. Jeho příznivci však věřili, že to alespoň zkusí a v čestném boji o hlas prohraje. Jenže to se nestalo.

Začala samotná volba. Všech dvacet tři zastupitelů postupně odevzdává hlas do malé urny. Za pár minut se vyhlašují výsledky. Obecenstvo je napjaté k prasknutí; nervozita v sále dosáhla vrcholu.

„Pro starostu – jedenáct hlasů, proti – jedenáct, jeden neplatný hlas; starosta nebyl v prvním kole zvolen,“ oznámí vyhlašovatel, jímž je letitý pracovník radnice. Mezi lidmi převáží nevole.

„To přece není možné! Vždyť měli dvanáct hlasů. Nespletl se ten dědek? Ať to spočítají znovu! Koho si Trválek z domácích koupil?“ ozývá se z davu.

Člověk, jenž výsledky vyhlásil, přítomné opakovaně ujišťuje, že o omyl nejde. Ben, sedící až v poslední řadě, si vzpomene, co mu v den voleb sdělil Bučko: Starostu budou mít oni. Zastupitelské kluby se scházejí k poradě. Za chvíli se hlasování opakuje. Výsledek je ještě podivnější: jedenáct pro starostu, dvanáct proti. V sále to zahučí. Situace se zdá být bezvýchodná, než si vezme slovo Trválek.

„Vážení spoluobčané, nastal dokonalý pat, protože starosta nezískal ani ve druhém kole většinu. My jsme si to vyhodnotili takhle: Lidi v Křemšitálu chtějí po dvaceti letech změnu. A my vám tu změnu přineseme hned teď – nebudeme přece čekat další čtyři roky.“

Mnohasethlavý dav na něj udiveně zírá, ale Trválek pokračuje: „Proto navrhujeme, aby starostu nahradila jeho zástupkyně slečna Dominika.“

Pronesená slova zdvihla půlku lidí ze židlí. Několik jedinců se natlačilo k řečnickému pultu, odkud podnikatel návrh přednesl. Cíl rozezlených občanů je jasný: chtějí šéfa taliánů inzultovat. Naštěstí jsou rychle zpacifikováni. Pověst obce zůstane zachována a schůze může pokračovat.

Ruch ale neustal, protože se mikrofonu chopila Dominika. Jakmile se před stavila, vyvolala pískot, doprovázený četnými vulgaritami. Reakce byla tak silná, že vzadu nikdo nerozuměl, co zástupkyně říká. Proto její slova zopakujme. Dlouhovlasá krasavice oznámila, že se pokusí být svorníkem mezi znesvářenými stranami, a na důkaz toho slíbila, že hned po svém zvolení opustí hnutí „Křemšitál – náš domov“.

Když tohle slyšel starosta, smutně procedil mezi zuby: „Já vůl ji celou dobu připravuju na to, že po mně starostování převezme, a ona přeběhne k Trválkovi.“

„Máš pravdu: nejdřív se taliáni zbaví tebe, pak přijdu na řadu já,“ doplní ho Gábina.

Nastalo třetí kolo volby. Příznivci domácích stále věří, že jde o nedorozumění, ale vyhlašovatel jim sebere poslední iluze, když oznámí, že Dominika získala potřebných dvanáct hlasů a stává se novou starostkou. Taliáni jásají. Trválek s Bučkem přijímají gratulace. To podporovatelé druhé strany ani nečekají na volbu zástupce a kvapně opouštějí sál. Jeden senior při odchodu dokonce rozmlátil židli a jeho manželka se rozloučila hlasitým: „Vy gauneři, to už vám není ani ta špetka demokracie svatá?!“

Odstupující starosta suše pronese za svoje hnutí, že kandidáta na zástupce nepostaví, neboť najisto počítali s Domčou. Během pěti minut je na toto místo zvolen Bučko. Taliáni dál pokračují ve spanilé jízdě, a protože mají s přeběhlicí o mandát víc, navolili si do městské rady šest lidí. Zbývajícího, sedmého milostivě ponechali domácím. Tímto aktem bylo završeno politické eldorádo, o němž se bude v Křemšitálu ještě dlouho mluvit.

(pokračování za tři týdny – 6.6.)