Pokání lady Lin

Je mezi námi mnoho tvrdohlavých ba přímo paličatých žen. Jak zlomit jejich přesvědčení bývá tvrdým a zapeklitým oříškem. Vévodkyně Victorie se o to pokusila a výsledkem je...

Kapitola čtvrtá

Dopis ze záhrobí

(Kostky jsou vrženy 4.16)

Je poslední říjnový čtvrtek a v salonku hotelu Venus se mají setkat členky dámského klubu. Většina z nich očekává eskalaci sporu mezi Henriette Gregorovou a paní Lin Pettyovou. A to se jim vůbec nelíbí. Některé dokonce pohrozily, že pokud budou hádky pokračovat, přestanou sem docházet. Nemilé poselství se doneslo až k uším lady Victorie. Když k tomu připočteme, že se dověděla o dalším těhotenství, je jasné, že ji výhrůžky rozčílených souputnic donutily přemýšlet, jak postupovat dál.

Brzy si uvědomila, že když Pettyová napadla Henriette, může to provést i jí. Třeba s argumentací, že otcem je vychovatel, jehož odměnila zájezdem. Tomu chce zabránit, a tak se znovu setká s Charlesem. Považuje ho za jediného člověka, který může problém vyřešit bez zbytečného povyku. Schůzka dvou lidí s bohatými životními zkušenostmi se vyplatila. Vévodkyně dostala díky Gregorovi do ruky bič, jímž donutí obě sokyně ke smíru. Jak k tomu došlo?

Charles o víkendu přesvědčil manželku, aby se vyhnula dalším střetům s Liv Pettyovou, jinak bude ohroženo přátelství s mocnými Norfolky. Těžší bylo vypořádat se s její rivalkou, ale i zde našli schůdnou cestu. Victorie si pozvala korpulentní paní na dnešní dopoledne ke svému stolku v rohu hotelové jídelny. Situace ne nepodobná té před měsícem. Jenže tentokrát o schůzku požádala vévodkyně. Setkání bylo krátké a debata strohá. Sotva si Pettyová sedla, spustila Victorie zhurta.

„Paní Pettyová, co vám říkají Beckwithshirtonské fondy?“

„Madam, tyhle fondy mi částečně přispívají na nadaci.“

„’Částečně’? Ale kdepak, hned z celé poloviny vám přispívají. A pokud vám vypadne tenhle zdroj, musela byste činnost výrazně omezit – to víme obě. To vás nenapadlo zjistit si, kdo za nimi stojí?“ zpraží Pettyovou přísným po hledem. Ta ale mlčí.

„Drahoušku, vy jste si opravdu myslela, že Duncan-Gregorův klan jen tak přejde vaše útoky na jednoho z nich? To vážně nevíte, že lord Duncan, markýz z Beckwithshirtonu, je Henriettin bratranec?“

„Ale, vévodkyně, já chtěla jen upozornit na to, co považuji za vysoce nemorální.“

„Dobře, dobře, Pettyová, a nemyslíte, že je lepší zapomenout na poklesek jednoho člověka a místo toho pomoci stovkám dalších? Co, Lindsay, nemám pravdu?“

Oslovená smutně pokývá hlavou a vévodkyně z Norfolku vítězoslavně dodá: „Samozřejmě že ano. Proto očekávám, že se na dnešní schůzi ke všemu vyjádříte. A, Lin, nepokazte si to, rozumíte?“

Jistěže rozuměla a také se podle toho zachovala, neboť jakmile vévodkyně zahájila schůzi, přihlásila se o slovo.

„Vážené dámy, milé čtvrtečnice, vím, že jste otráveny z toho, co tu poslední měsíce probíráme. Za sebe chci říct, že se k tomu už nebudu vracet. Je to za mnou a z následků ať se poučí každý sám. Já jsem tak učinila, a proto nabízím lady Henriette smír.“

(pokračování za tři týdny – 14.3.)