Paroháčem je starosta

Prý tam o tom mluví všichni, protože důkaz existuje. Jenže co když je to všechno jinak. Co když jde o cílenou pomluvu před volbami. Posuďte sami…

Kapitola třetí

Otec neznámý známý

(Kostky jsou vrženy 3.11.)

Na čtvrteční odpoledne je naplánováno další setkání dámského klubu. Začínají ve čtyři, avšak lady Victorie má napilno od dvanácti. Nebývá to u ní zvykem, ale po několikadenním naléhání přijala paní Pettyovou, která neustále opakovala, že je ohrožena pověst spolku. Jako svědka si přivedla Holly Hamiltonovou. Ta má důkaz, který před měsícem tolik chyběl. Jde o dopis potvrzující, že letní zájezd probíhal jinak, než líčila baronka.

Vévodkyně si pamatuje, že minule pochválila Henriette. Ale také slíbila Pettyové, že pokud zpochybní slova paní Gregorové, ať se ozve. Ta šance využila, a proto teď s Holly čeká v salonku hotelu Venus na lady z Norfolku. Když se objeví, dámy povstanou a poděkují za pozvání.

„Dobře, dobře, drahouškové, ale ještě mi neděkujte. Nejdřív ukažte, co jste přinesly.“

„Důkaz, paní vévodkyně – důkaz o tom, že jsem posledně měla pravdu já!“ vyhrkne Pettyová a podá vévodkyni dopis.

„Ale, zlatíčko, vždyť je to anonym… A vy, milá Holly – vám nevadí, že mi dáváte nahlédnout do soukromí svého muže? Protože když s tím Pettyová vyrukuje, stane se z utajované aféry věc veřejná. Promyslela jste to dobře?“

Hamiltonová odevzdaně pokrčí rameny. Victorie pochopí, že je ve vleku průbojné kamarádky, která se okamžitě ozve: „Paní vévodkyně, v anonymu je všechno, co potřebujete vědět.“

„A jak to víte, Pettyová?“

„Madam, je vám přece známo, že i já mám nadaci s pobočkami po celé Evropě.“

Vévodkyně přitaká, čímž vlije energii do žil oponentky.

„… a jedna z nich je v Čechách. Proto jsem požádala kolegyni z Prahy, aby do městečka zajela. Cesta se vyplatila, neboť zjistila, že se zájezd anglických fanoušků vážné hudby opravdu uskutečnil. Výpravu vedl pan Hamilton. Ten se po bujarém večírku vyspal s Češkou, která je teď v jiném stavu. A když si to spočítáte, tak to vychází,“ podívá se pokorně na Holly, aby vzápětí zvolala: „O tomhle tam mluví všichni, protože paroháčem je starosta, kterého čekají za měsíc volby!“

„Milá Pettyová, nejspíš to skutečně bylo jinak, než nám líčila Henriette.“

„A přidáte tenhle bod na program?“

„Zajisté, ale ještě o tom pomlčte. Pár hodin snad vydržíte,“ pronese úsečně a ještě poznamená: „Holly, drahoušku, moc mě mrzí, že to takhle dopadlo…“ Důstojně se rozloučí a odebere se do apartmá, jež si v hotelu rezervuje přes padesát let.

Ručičky nástěnných hodin ukazují, že je krátce po čtvrté. Dámy už sedí na místech, ale chybí jejich patronka, lady z Norfolku. Po nepříjemných zprávách od Pettyové ji rozbolela hlava. Vzala si lék a zaspala začátek. Před chvílí poslala vzkaz, že dorazí o dvacet minut později. Zatím to nikomu nevadí, ani sebevědomé Henriette, která se od rána těší, jak zaskočí Pettyovou novými aktivitami. Jen ji zneklidňuje nabubřelé chování soupeřky, která od svého příchodu dává najevo, že má zprávu, z níž budou všichni paf. Baronka to nebere na lehkou váhu, protože Pettyovou zná. Ví, že udělá cokoliv, jen aby ji vystrnadila z místa tajemnice spolku.

Teď se dokonce zastaví u jejich stolu a významně pronese: „Dámy, dnes uslyšíte zprávu, která vás ohromí. A bude o jedné z nás.“

Vzápětí přejde k dalším čtvrtečnicím a také tady oznámí, že se za pár minut dovědí něco kolosálního. Henriette zvažuje, zda nemá zasáhnout. Takové řeči se v jejich klubu přece nevedou. Než tak učiní, objeví se lady z Norfolku. Na nic nečeká a chopí se slova.

„Dámy, omlouvám se za malé zpoždění, ale zdržela mě jistá záležitost, kterou nemohu jen tak přejít. Pokud si vzpomínáte, minule jsme probíraly odchod dvou právniček z radnice. Chci se zeptat: Sehnal někdo náhradu?“ Rozhlíží se kolem sebe, ale vidí jen zamlklé obličeje. „Henriette, ty jsi tvrdila, že máš vhodného kandidáta.“

„Lady Victorie, moc mě to mrzí, ale dotyčný nabídku odmítl.“

Vévodkyně, která se o nezájmu Pancakea o služby radnici dověděla před několika dny, se znovu obrátí na Henriette: „Mohla jsi mi to oznámit dříve. Takhle zbytečně ztrácíme čas.“

Baronka chce odpovědět, ale Victorie jí naznačí, ať mlčí. Henriette si všimne výrazu v její tváři. Tak přísně se na ni dlouho nepodívala. Snaží se dovtípit se, zda to není předzvěst něčeho špatného, něčeho, s čím nepočítala. K tomu postřehne potutelný škleb Pettyové. Náhle ji přepadne strach.

(pokračování za dva týdny – 15.2.)