Nabídka za milion

Nestává se často, abyste během dne zažili zoufalství, jež je po chvíli zastíněno nabídkou, která může změnit váš život…

Kapitola pátá

Karta se obrací

(Kostky jsou vrženy 5.8)

Lucka se otočí k Benovi. Ten jí naznačí, ať dokončí větu.

„Paní Ivo, je mi to strašně líto, ale při útoku byl pobodán doktor Pancake. Převezli ho hned do nemocnice, ale tam zranění podlehl.“

Pecháčková na ni nevěřícně zírá. Po minutě plné zoufalství si Lucka všimne, že ředitelce tečou po tvářích slzy. Obejme Ivu, ale snaha utěšit ji nepomáhá. Ben na ně hledí s rozpaky. Jediné, co ho napadá, je postavit se přede dveře, aby ochránil prostor, v němž zažívá jedno srdce nepředstavitelné hoře.

Gesto se vyplatilo, neboť během příštích minut se jako naschvál dožadovalo ředitelky několik podřízených. Ben je ujistil, že Pecháčková bude k dispozici, ale ať mají chvilku strpení. Když takto vyřizoval pátého žadatele, vychovatele Vejmolu, vymanila se ředitelka z Lucčina objetí. Setřela si slzy, vyndala z kabelky zrcátko a kapesníčkem očistila vše, co na tvář moderní ženy nepatří. Pak pevným hlasem prohlásila: „Promiňte mi mou slabost, ale byli jsme s Paulem víc než přátelé.“

„Ano, všimla jsem si toho už v Londýně a můžu vám říci, že mi to bylo sympatické.“

Ředitelka požádá Lucii, zda jí může říci další podrobnosti o pondělním neštěstí. Machlovická znovu shrne, co se událo, a k tomu několikrát zdůrazní Paulovu statečnost. Ivana mlčky přitaká, ale je na ní znát, že je v podivném rozpoložení. Ben váhá, zda je vhodný okamžik sdělit jí vzkaz z Londýna. Nakonec promluví.

„Paní Pecháčková, je tu ještě jedna věc…“ Nechápavě na něj pohlédne, ale on pokračuje: „Manželé Gregorovi se angažují v tomhle případu od samého začátku. Proto vědí, jak moc zasáhlo dění okolo slečny Steinerové do vašeho života.“

Když vidí, že mu chce ředitelka oponovat, přidá na hlase: „Paní Ivo, prosím, nechte mě to doříci. Víte, mé londýnské příbuzné mrzí, co se stalo. Aby alespoň něco napravili, posílají vám tento dopis.“

Pecháčková jej převezme a zvažuje, zda ho má otevřít. Když Lucka vidí její váhání, nakloní se k ní a cosi jí zašeptá. Iva pokývá hlavou a dopis schová v kabelce. Pak zazvoní telefon. Pecháčková jej nechá chvíli vyzvánět, ale nakonec uchopí sluchátko.

„Jarmilo, jistě, ta porada v pondělí platí. Ano, už tady končíme,“ rozezní se místností její silný hlas. Vzápětí se s hosty rozloučí.

Domů přijde v sedm. Ani se nepřevleče a rovnou zamíří do postele. Jak tam leží, znovu si připomene Paula. Několik milých vzpomínek brzy nahradí bolest. Zaboří obličej do polštáře a rozpláče se. Pak ucítí pohyb ve svém lůně. Uvědomí si absurdnost okamžiku. Zatímco oplakává milovaného člověka, ten nenarozený se hlásí o slovo. Svleče se a napustí vanu. Ponoří se do vody, a až tam si vzpomene na dopis z Londýna. Když ho za pár minut otevře, nevěří svým očím. Kromě vyjádření lítosti nad Pancakeovou smrtí a zaobalených vět o tom, jak jí setkání se skupinou přátel staré hudby zkomplikovalo život, si Gregorovi dovolují ve vší počestnosti nabídnout jisté východisko.

Old Silent London Foundation zřídí u vybrané londýnské banky zvláštní fond, na nějž bude v nejbližší době uložena zajímavá částka. V den, kdy vaše dítě dovrší dvacátý první rok, připadne půlka naspořené částky vám a půlka vašemu potomkovi. Vážená paní Pecháčková, věříme, že toto řešení neodmítnete. Pokud s návrhem souhlasíte, sdělte to do týdne panu Benjaminu Preussovi, který s vámi vyřídí potřebné formality k uzavření smlouvy. Současně vám nabízíme pracovní uplatnění v rámci pražské pobočky naší nadace. V úctě Charles a Henriette Gregorovi.

Po přečtení dopisu se jí zmocní divně smíšený pocit trapnosti a vděku. Ten z ní spadne až před půlnocí, kdy konečně usne.

(pokračování za tři týdny – 12.9.)