Který z nich měl románek s paní starostovou?

To, kdybychom věděli, ale přesto existuje cesta, jak se to dozvědět. Stačí jen aby kdosi kontaktoval kohosi a pravda vyjde na světlo…

Kapitola čtvrtá

Dopis ze záhrobí

(Kostky jsou vrženy 4.4)

Uplynul týden od pražské návštěvy a George si konečně našel čas, aby doma sdělil nové informace a záležitosti, která přinesla tolik vzruchu do jejich rodiny. O schůzku však nepožádal matku, nýbrž otce. Když jej Charles vyslechl, vstal z křesla a několikrát přešel pracovnu.

„Georgi, já věděl, že je v tom zádrhel. Proto se zkontaktuj s mladým Hamiltonem. Je nutné, aby mlčel. A vyřiď to osobně; chci malér udržet pod pokličkou. Matce o tom řekneme později. Teď mě omluv; jsem pozván k ‚přátelům varhanní hudby‘. Přece víš, že si mě jednou za kvartál vyžádají. A pokud tam věc otevřou, alespoň budu znát poslední verzi tohoto veledrbu.“

Když skončí, vydá se do klubu, jenž se nachází v domě, který sousedí s hračkářstvím Hamleys na Regent Street. Ve společnosti varhaníků se cítí dobře. Váže ho s nimi letité přátelství a vždy se doví spoustu novinek. A vězte, často jde o věci, jež hýbou světem politiky a financí. I když jsou pánové v letech, neznamená to, že jde o spolek omezených starců. Také proto jim letos nabídl poznávací zájezd, aby se setkali v Evropě s jinými nadšenci, kteří holdují církevní hudbě.

Charles vyjede do druhého patra, tam se postaví přede dveře s pozlacenou tabulkou „London Association of Old Church Organs“, zaklepe a vstoupí. Rozhlédne se po místnosti; až na Pancakea jsou tu všichni. To Charlesovi nevadí, s Paulem mluvil nedávno. Přivítá se s Geoffreym Hamiltonem, který ho do provodí ke stolku. Charles se usadí a naleje si drink. Po krátké debatě s ostatními se na něj obrátí vedoucí spolku a požádá ho, zda by nešel kousek stranou. Následná otázka ho zaskočí.

„Charlesi, dobře že jsi tady. Rád od tebe uslyším, co to o mně v Čechách povídají.“

„Promiň, Geoffrey, vůbec nevím, co máš na mysli.“

„Jenom to, že má přijít na svět moje dítě v městečku, kde jsem v životě nebyl.“

„Geoffrey, absolutně nechápu, co s tím mám společného!“

„Charlie, je toho plný Londýn. Jestli mi nevěříš, zeptej se Henriette, o čem debatují u lady Victorie. A všechno je to kvůli udavačskému dopisu z Čech.“

Charles se zarazí. Vidí, že je to mnohem horší, než si myslel. Mrkne po ostatních; vzrušená slova dolehla až k nim. Co teď? – Má říct, jak to bylo doopravdy? To by znamenalo zasvětit do problému další lidi. Ale sám přece požádal George, ať bez zbytečného humbuku zamete aféru pod koberec. Pánové začínají být netrpěliví. Někteří dokonce trvají na tom, aby se vyjádřil, když výlet navrhl. Charles je přímý chlap, proto se postaví k problému čelem.

„Pánové, také se mi něco doneslo, ale přece těm nesmyslům nebudete věřit. Já si myslím, že šlo o zlý úmysl. Hamilton je roky v politice a všichni víme, čeho je konkurence schopná. A k tomu dopisu: Dneska přece jezdí do Prahy tisíce Angličanů, tak proč by někdo nemohl poslat anonym z ciziny? Geoffrey, jenom nechápu, proč tvoje Holly roztrubuje mezi lidi takovou blbost.“

Až na Hamiltona s ním kolegové souhlasí, a tak zaútočí: „Kdyby dostala stejný dopis moje Henriette, ukáže mi ho a já vám garantuju, že než ten škvár skončí v krbu, tak se tomu společně zasmějeme. Proč se tohle nestalo u vás? Nebo máš černé svědomí?“

„Charlesi, dejme tomu, že jde o nechutnou pomluvu, ale proč tomu věří půlka českého městečka?“

„Proč, proč? Protože tam mohli být v létě jiní Angličané. Už jsem ti přece říkal, že do Čech jezdí různé partičky. My jsme tam také vyslali jednu skupinu. Ano, ty mládence, s kterými jste se potkali v Praze. Pánové, jenom doufám, že to, s čím přišel Geoffrey, neprovedl někdo z vás v jiném městě.“

Sám se nad tou představou uchechtne. Snad Pancake by toho byl schopen, ale ten tu není. Nakonec poznamená: „Tak co, Geoffrey, stačí ti vysvětlení, že jde o prachsprostou pomluvu s cílem ublížit tvojí rodině?“

„Charlie, stačí – ale ještě by to měly vědět dámy od lady z Norfolku, protože to vyšlo od nich.“

„To nech na mně; ale slib mi, že zařídíš, aby o tom přestala Holly mluvit s tou Pettyovou.“

„Příteli, nejenže to slíbím, ale dokonce to Holly nakážu. Rodinné záležitosti nejsou určeny pro cizí uši.“

„Vzhledem k tomu, co jsem o madam Pettyové slyšel, ti to vřele doporučuji, příteli.“

Pak se pánové za souhlasného mručení ostatních usadí v klubovkách. Na znamení, že je vše jako dříve, dojde k přípitku. Ale to už David Davis oznamuje, že se chystá vydat výběr z díla nejslavnějšího skladatele anglického baroka Henryho Purcella. Charles pozoruje varhaníky a z jejich chování vycítí, že udělal správnou věc, když si vše s Hamiltonem vyříkal. Jedině Reachmen nevydržel jeho pevný pohled. Toho teď řešit nebude, když jej za pár dnů očekává na Pelhamu. Tam mu jistě profesor sdělí, proč si je tak nejistý.

Pátek, desátého října. George už třetí den zvažuje, jak nejlépe vyřešit problém s Jamesem Hamiltonem, vychovatelem z polepšovny Help Centre v Barnetu. Rozhodne se pro rychlé řešení, ale k tomu potřebuje ještě jednou prověřit klíčovou informaci. Zvedne telefon a povolá do akce Bena.

„Zjisti, zda je stoprocentní pravda, že měl vychovatel v Křemšitálu románek se starostovou ženou. Stačí mi jednoduchá odpověď: ano, či ne. Avšak musí to být podloženo svědectvím důvěryhodné osoby. Ptáš se na termín? – Do neděle.“

Ben je rozpálen doběla, ale dobře ví, že musí splnit bratrancovo přání. Přemýšlí o někom, kdo aférku potvrdí. Moc času nezbývá a okruh spolehlivých lidí je úzký. Vlastně jde jen o účastníky zámecké párty. Alespoň že dostal od Sugar jejich seznam. Nalezne mezi nimi osobu, která poví, jak to ve skutečnosti bylo?

Nakonec mu zůstaly dvě ženy: Fešná Dominika, zástupkyně křemšitálského starosty, kterou ale nezná. Pak je tu tajemnice Trválková, pro jejíž úřad před rokem domlouval menší dotaci. Vzpomíná, že šlo o šaramantní a inteligentní dámu, s níž mohl diskutovat o čemkoliv, což nebývá u kancelářských myší zvykem.

Vytočí křemšitálskou radnici. Když se mu Gábina ozve, slyší, že má plné ruce práce s volbami, které právě začaly. S tímhle Ben nepočítal. Co teď, když George trvá na brzkém vyřízení? Znovu ji přesvědčuje, že rozhovor zabere pár minut.

„Když pár minut, tak proč to nevyřídíme po telefonu?“ ozve se ve sluchátku.

„Paní Trválková, jde o důvěrnou věc, kterou mohu probrat jen mezi čtyřma očima.“

Telefon se na pár vteřin odmlčí, pak zaslechne: „Pane Preussi, přijeďte zítra ve dvě, to nám končí hlasování. Než spočítají výsledky, mohu se vám věnovat. Jen doufám, že mě nebudete obtěžovat nějakou hloupostí.“

„Věřte mi, že nebudu,“ ujistí ji Ben.

(pokračování za tři týdny – 31.5.)