Klepky

Právě tady se po letech setkali někdejší student B.P s majorem U.M., jenž mu tehdy zachránil před estébákem V.Č. krk, neboť…

Kapitola čtvrtá

Dopis ze záhrobí

(Kostky jsou vrženy 4.14)

Asi za půl hodiny se ocitnou v lese, aby z něj po chvilce vyjeli. Pod nimi se rozprostírá údolí a v něm jsou jako korálky rozesety desítky chat, chalup a srubů. Některá obydlí jsou původní, u jiných je znát, že prošla důkladnou rekonstrukcí. Přesto je vše sladěno s okolní krajinou. Vše doplňuje udržovaná okrska, která se na druhém konci osady zvedá do kopce, aby zmizela v další části lesa.

Minou ceduli s nápisem „Klepky“ a sjíždějí dolů mezi stavení.

„Ta chalupa u rybníčka, ta, co je nejníž, tak tam jedeme,“ ozve se Kája.

Zastaví u posuvné závory. Tu jim otevře muž, v němž Ben poznal chlápka, který mu kdysi zachránil krk. Dá se říci, že nebýt Mika, měl by kvůli Čurkovi zbytečné opletačky se soudy.

„Pánové, pojďte dovnitř a vůz dejte do garáže,“ radí Miko a po očku pozoruje Bena.

Ten si klade otázku, zda si na něj může pamatovat. Asi ne, protože se od studentských dob velmi změnil. Jenže senior ho překvapí.

„Vy jste Benjamin Preuss a váš anglický strýc radil premiérce Thatcherové, že jo?“

„Jsem to já. Jenom se divím, že jste mě poznal – vždyť léto osmdesát osm je tak dávno.“

„Pane Preussi, dostat rozkaz od soudruha ministra, že mám hlídat vaši sestřenici, aristokratku z londýnské rodiny, jež si dopisuje s manželkou generálního tajemníka Larisou Rostovovou, to teda bylo něco. A ten blbec od STB ji na nemělovským kopci málem zatkl… Na to se přece zapomenout nedá!“

„Nedá, majore, ale na Čurkovu obranu musím říci, že tenkrát ctil zásadu ‚Británie – náš nepřítel‘.“

„Já vím; přesto mi to přijde i po tolika letech jako šílený žert.“

„To máte pravdu, ale kdybyste tam nebyl vy, mohlo to dopadnout blbě. Sám jste zmínil, jak byl Čurek aktivní.“

„No jo, nadporučík Vasil Čurek, specialista na sledování závadné mládeže. A víte, co je největší fór? – Že tamhle na kopci pod lesem má barák,“ ukáže na velký srub u silnice.

Ben se podívá na Káju a oba se uchechtnou.

„Jezdí sem s lidmi, s nimiž dělá obchody, ale nechme Čurka Čurkem a raději mi povězte, proč jste přijeli vy.“

Ben cítí, že si získal Mikovu důvěru. Rozpovídá se, jak mu starý Šmak předal část materiálů z archivu kapitána Koubase. Ty mu pomohly dovědět se více o minulosti Alexe Drábka. Jenže Šmak zemřel a on by potřeboval slíbený zbytek. A pak to předsmrtné varování profesora Mozgy…

„Pane Preussi, z toho, co jste řekl, nejsem moudrý. Ano, Mozgu jsem znal a také souhlasím, že Drábek měl spoustu nepřátel, ale jméno Koubas mi nic neříká.“

Miko si všimne Benova zklamání, a tak se ho snaží povzbudit: „To neznamená, že jste bez šancí, protože Koubasem může být jen hrstka lidí. Nebojte, poptám se. Ale dejte mi pár týdnů, protože je to celé na hraně. Shánět informace na lidi, jako je Drábek, je v podstatě zásah do práce tajných služeb. Víte, Alexův vliv sahal hodně vysoko, a nejenom u nás.“

(pokračování za tři týdny – 31.1.)