Hajzlící všech zemí spojte se

Nestává se často, aby se jedinec setkal během pár dnů s tolika pochybnými existencemi. Bývalý estébák, předlistopadový donašeč, současný práskač, politik, jenž se vyzná, příslušníci cizojazyčné mafie. No, co z toho může vzejit...

Kapitola třetí

Otec neznámý známý

(Kostky jsou vrženy 3.6.)

Avšak Bučko to myslí s kampaní založenou na poklesku Inny vážně. Když se před měsícem objevily první zvěsti o jejím těhotenství, rozezněly se Křemšitálem bojovné tamtamy. Zatímco polovina zdejších lidí miminko Inně přála, zbytek se přiklonil na stranu těch, kteří začali pořádně foukat do ohně. A rozdmýchávači nebezpečných vášní oporu pro svá tvrzení měli. Bučkův spolužák z dětství, jenž se na anonymy podepisuje jako „Maják“, byl první, kdo právníka na hřích paní starostové upozornil. Udání posléze potvrdili dva hlídači, kteří měli tu noc službu na zámku, a také jedna mladá politička, jíž začíná být v městečku těsno. A k tomu všemu byl starosta v osudnou dobu v lázních.

Před dvěma týdny přednesl Bučko svá zjištění šéfovi. A jelikož ten samý den se těhotenství definitivně potvrdilo, Trválek s vyhrocením boje souhlasil. Nutno podotknout, že jej musel Bučko tři hodiny přemlouvat. Aleš totiž oprášil vzpomínku na horkou červencovou sobotu, kdy v zámeckém sále tančila také Gábina, která v noci zamířila s milencem na chatu. Přesto v jeho rozpolcené duši převážila touha zašlápnout starostu hluboko do země.

„Doktore, natlučte lidem do hlavy, že cizinec je otcem dítěte. Až dojde na lámání chleba, musí to být neprůstřelné, takže ať tuhle informaci mají před volbami ve všech křemšitálskejch chalupách!“ přikáže se zlověstným smíchem Bučkovi.

Zkušený harcovník věděl, jak postupovat dál. Maják mu totiž prozradil, že Angličan, který s Innou flirtoval, skupinu vedl. To potvrdil i donašeč v ženské sukni. To Bučkovi stačilo, neboť má další eso v rukávu. Tím je vlivný člověk z Prahy, jenž mu jméno zjistí. Proč ne, když dosud pokaždé pomohl?

Jakmile se Drábek od Bučka dověděl, o co kráčí, na moment zaváhal. Pak mu došlo, že popletený zájezd organizoval Ben. Hned se mu vybavilo, jak na omyl upozornil Charlese, ale v Londýně na připomínky nereagovali. Dokonce ho lady Henriette urazila. Teď může dokázat, že pravdu měl on. A pokud ještě uškodí protekčnímu spratkovi, získá body pro sebe.

Proto před pár dny zašel do nadace, věda, že je Ben od rána pryč. Požádal sekretářku, ať mu vyhledá složku ze zájezdu londýnských skupin. Anička, která je ve sporu Bena a Alexe na straně toho druhého, ochotně šanon přinesla. Drábek se ponořil do dokladů a brzy zajásal. Jenže tady se přepočítal.

Ben, který je poctivost sama, opravil a přepsal seznamy návštěvníků z Anglie podle míst, kde skutečně byli. S tím Drábek nepočítal. Jeho uvažování, založené na tom, že Ben nechá údaje tak, jak je naplánoval, způsobilo, že udělal chybu. Proto když vzal dokument s hlavičkou „Zámek Křemšitál, 12. července 2014“, kde byl uveden jako nocležník vedoucí skupiny vychovatelů čtyřicetiletý James Hamilton, spokojeně zamumlal: „Bene, na mě si nepřijdeš… Já vím, že tihle byli v Rudné Hoře.“

Vzápětí vyndal seznam „Rudná Hora, zámeček U Čertova kaňku, 12. července 2014“. Nahoře je napsáno, že vedoucím skupiny varhaníků je Geoffrey Hamilton.

„Jo, to je ten chlap, co pařil v Křemšitálu,“ zasyčí a zapíše si jméno do bločku.

Pak vyhledá Geoffreyho adresu: Pont Street 7, London, SW1, England. Tu nazítří předá doktoru Bučkovi za předem domluvený honorář. Sám provede sólo akci, když sepíše anonymní oznámení, že se pan Geoffrey v létě v Čechách zapomněl a dotyčná paní je v jiném stavu. Změní adresáta na „Mrs Hamilton“ a před její jméno nalepí etiketku „Signed for“ (do vlastních rukou). Dopis odešle z hlavní pražské pošty v den, kdy Ben Preuss navštívil Křemšitál.

Alex si je jist dvěma věcmi: Anička ho neprozradí a Ben se v maléru pořádně vykoupe. Ve své nenávisti zcela opomněl skutečnost, že ublíží dalším lidem, jak v Anglii, tak v Čechách, ale to už patří k metodám Alexe Drábka.

Odpoledne ve středu sedmnáctého vyrazil Ben do Kraví. Je domluven s Kájou, že se setkají v Plzni. Pak každý ve svém voze zamíří na místo schůzky. Plán je prostý: Nejdřív přijede Kája, zatímco Ben zůstane v pozadí. Bude-li vše v pořádku, přidá se k němu; v opačném případě zůstane skryt. Jistě, pozvání může být nejapný žert, ale také mohou narazit na nebezpečné gangstery. Nebyli by první, kdo zaplatil za neopatrnost. Proto Ben informoval Lucku, že pokud se neozve do půlnoci, nechť zalarmuje Málka. Ten ví, koho požádat o pomoc.

Blíží se čas schůzky a venku je pod mrakem. Do západu slunce zbývá něco přes hodinu. Kája už dojel na kraj liduprázdného parkoviště, zatímco Ben nechal auto v kilometr vzdáleném městečku. Teď se schovává za košatými jilmy, které jsou sto metrů od kamarádova vozu. Opřen o strom, v myšlenkách se vrací o čtvrtstoletí zpět. Tenkrát to tady vypadalo jinak. Parkoviště bylo zaplněné, k fabrice jezdily autobusy až z Plzně. Také továrna šlapala na plné pecky. Vždyť zaměstnávala šest set lidí. Předevčírem se dověděl, že jich tu zbyla padesátka a firmu vlastní lidé z Charkova.

I na dálku rozpozná, že za oprýskanými vraty stojí dvě zánovní auta, patřící zahraničním majitelům. Že by oni nabízeli informace? – Proč ne, když je prodej citlivých dat výnosným byznysem? Sám se o tom přesvědčil v případě Koubase. Avšak je velký rozdíl mezi tím, když mu dokumenty dodal starý Šmak a teď s nimi přijdou mafiáni z Východu. Ne, s těmi by se Ben nerad zapletl.

V sedm hodin opustí Kája auto a rozhlédne se. Zatím se kolem něj prohání vítr. Pak se znenadání zvedne závora a fabriku opustí černý mercedes. Rychle přejede parkoviště a zastaví vedle Kájovy béžové octavie. Z auta vyskočí chlapík malého vzrůstu a přikazuje Šmakovi, ať si nasedne k nim. Ten to odmítne. Muž ho chytne za rukáv, ale Kája se mu vytrhne. Prcek znovu zaútočí, jenže napadený ho povalí a zamíří do svého vozu. Z limuzíny vystoupí další chlap, o hlavu vyšší než jeho mrňavý kolega, a snaží se Kájovi zabránit v pohybu. To je na Bena příliš. Rozběhne se po parkovišti a křičí, ať toho nechají. Varování zabralo, protože když k nim dorazil, dělají jako by se nic nestalo. Ledabyle se opírají o kapotu a malý velkému zapaluje cigaretu. Přitom zvědavě pokukují po Benovi. Ten se obrátí na Káju.

„Řekli ti vůbec, o co jim jde?“

„Pindali něco rusky nebo ukrajinsky – kdo se v tom má vyznat. Pochopil jsem, že chtějí, abych šel do továrny. Odmítl jsem, ale to jsi viděl. Kdyby ses neobjevil, tak by mě tam zatáhli násilím.“

Ben si uvědomí, že nastal nejhorší scénář. Vyndá mobil a chce někam volat. Ale Ukrajinec mu zakryje displej přístroje. Ben namítne, co si to dovoluje. Jenže místo odpovědi se rozezní čahounův mobil. Přendá si ho k uchu a zachrčí: „Dúmaju, čto da.“ Pak podá telefon Benovi.

„Kruci, kdo jste? A proč na nás posíláte gorily?!“ vyštěkne.

„Pane Preussi, porušil jste dohodu. Bylo přece domluveno, že přijedete sám, ale pak se tu objeví magistr Šmak a vy parkujete v Kraví. Víte, my nejsme hloupí…,“ praví hlas, který ho sem pozval.

„Kdo je to ‚my‘? Za koho vystupujete? Před týdnem jste mluvil sám za sebe. Takže jste dohodu porušil taky. A jak víte, že je to –,“ podívá se na Káju, „že je to pan Šmak?“

„Pane inženýre, já vím všechno.“

„Když víte všechno, tak se ukažte. Počítám, že jste v budově.“

„Uhádl jste to, a proto vás zvu na malé občerstvení. Nemá smysl jednat na parkovišti. Co vy na to, pane Preussi?“

„To nepřichází v úvahu. Jestli mi chcete něco nabídnout, tak přijďte sem a ti vaši bouchači ať zmizí.“

Kája se snaží od Bena zjistit, s kým to mluví, ale ten jen mávne rukou. Chvíli poslouchá neznámého, pak opět zařinčí: „Pokud se do pěti minut neobjevíte, jedeme domů.“

Ukončí hovor a vrátí mobil vysokému bodyguardovi. Ten se okamžitě s někým spojí, vyslechne rozkaz a spolu s kumpánem zmizí v autě. Snad aby Bena znovu namíchl, zařadí zpátečku a vykrouží několik elegantních osmiček. Až pak zajede za bránu továrny.

„Bene, s kým jsi to hovořil? Byl to ten, co se ozval po pohřbu?“

„Řekl bych, že jo. Proto ještě počkáme; ale přísahám, že za pět minut jedu do Prahy. Jen doufám, že mi ti magoři nepropíchli gumy.“

(pokračování za tři týdny – 2.11.)