Čekám tvoje dítě

Tuhle větu, pronesenou roztřeseným hlasem, si musel vyslechnout a nevěřil svým uším. Vždyť jen on sám zná svoje tajemství...

Kapitola čtvrtá

Dopis ze záhrobí

(Kostky jsou vrženy 4.8)

Další den zaveze taxík Pecháčkovou do hotelu Venus. Je deset hodin a u stolu netrpělivé čeká Pancake. Přivítá ji políbením ruky a pestrobarevnou kyticí. Tu hbitě převezme číšník a dá ji do vázy. Jeho kolega úslužně přidrží židli a Ivana se posadí. Paul si v duchu gratuluje, že může posnídat s tak okouzlující ženou. Podobné pocity má i ona. Přesto váhá, zda prozradí tajemství, jež ji tolik tíží. Přijme to od ní? Co když bude proti? To by znamenalo, že se vidí naposled. Pancakeovi neušlo, že se s Ivanou něco děje. Lehce se dotkne její ruky a zeptá se, co ji trápí. Odpovědi se nedočká. Ztichlou místností se nese pouze zvuk příborů a cinkání lžiček. Když dojedí, podívá se na něj a tiše pronese: „Paule, musím ti něco říct…“

„Co se stalo, drahá?“ zašeptá a uchopí její dlaň.

Hledí mu přímo do očí, ale něco ji ponouká, aby se vším počkala. Když vidí, jak je napjatý, zvítězí její bezprostřednost a víra, že je správné řešit naléhavé věci férovým způsobem.

„Paule, čekám tvoje dítě,“ pronese roztřeseným hlasem.

Pancake se zarazí, a aniž by promluvil, odtáhne se od ní. Také výraz v jeho tváři se dramaticky změnil. Místo pozorného a usměvavého společníka tu sedí muž, z něhož čiší chlad.

„Paule, řekla jsem něco, co jsem neměla?“

„Řeklas toho mnohem více, než jsi měla,“ odpoví stroze a mimoděk pohlédne na číšníka, který sklízí nádobí u sousedního stolu.

„Ale, Paule, já –“

Nenechá ji domluvit a ostře pronese: „Už nic neříkej! Raději ne.“

Ivana se musí hodně přemáhat, aby neodešla pryč. Pomalu dopíjí kávu a při tom si všimne staré paní, kterou číšník před chvílí doprovodil ke stolku v rohu. Po očku ji sleduje a nabyde dojmu, že sem dáma patří odjakživa.

Znovu se podívá na Paula. Ten na sobě nedá nic znát, ale emoce cloumají i jím. Pozval ji sem, aby spolu strávili hezkou chvilku, a ona místo toho vytáhne takovou novinku. Copak je možné, aby se stal otcem? – Ne, tomu nevěří, protože zná svoje dispozice k plození potomků. Nakonec převáží výchova k džentlmenství.

„Promiň, nechtěl jsem být neuctivý, ale probereme to příště. Nevadí ti to?“

Ivana, jež si myslela, že ho ztrácí, s úlevou odpoví: „Ne, nevadí.“

Za chvíli se oba zvednou a zamíří k východu. Když opouštějí jídelnu, zahlédne Pancake známou tvář a lehce se ukloní.

„Paule, kdo byla ta stará dáma?“

„Vévodkyně z Norfolku, jedna z nejbohatších žen v Anglii.“

„Chtěla bych být na jejím místě.“

„Věř mi, já taky.“

Před hotelem se rozejdou. Loučení se omezí jen na podání rukou. Během letu do Prahy se Ivana vrátí k hovoru s ním. Převládne pocit, že udělala dobře, když mu o všem řekla. Teď záleží na něm, jak se zachová.

(pokračování za tři týdny – 23.8.)