A znovu Vasil

Ano, major stb Vasil Č. se opět objevil a naši přátelé měli co dělat, aby se ukryli mezi obskurními…

Kapitola čtvrtá

Dopis ze záhrobí

(Kostky jsou vrženy 4.15)

Miko z jejich údivu pozná, že by návštěvě prospělo trochu čerstvého vzduchu. Navrhne, že budou pokračovat venku. Usazeni pod rozložitou vrbou znovu probírají celou záležitost. A zatímco se Ben chlubí, co všechno našel v Koubasových dokumentech, major si dělá poznámky.

Po čtvrthodině je vyruší zvuk přicházející z lesa. Smrky se rozestoupí a mezi nimi se objeví terénní auto, následované světle žlutou sanitkou. Vozidla se pomalu spouštějí z kopce, když Miko ukáže před sebe.

„Tu sanitku neznám, ale yetti je Čurkovo. Schovejte se v chalupě. Jestli mám po něčem pátrat, nepotřebuju, aby nás ten šťoural viděl.“

„Bene, do garáže – ta je nejblíž!“ prohodí Karel a vyrazí po úzké cestičce vpřed.

„Dobrej nápad, Kájo!“ odpoví kamarád a vystartuje za ním.

Kája už je v garáži, zato Benovi se smekne noha. Ztratí na vlhké trávě balanc a skutálí se do rybníka. Když se zdvihne, je po pás ve vodě. Co teď? napadne ho, když zahlédne Čurkův vůz padesát metrů od domu. Jediné, co může udělat, je přeplavat rybníček a schovat se mezi kůly. Udělá deset temp, poklekne na dno a zařadí se po bok obskurních figurín s mohutnými stonky orobinců za zády.

Vzápětí Čurek zastaví u Mikových vrat. Vyleze ven, rukou se opře o závoru a houkne na majitele: „Hej, Urbi, jedu z Klatov! Nechceš kus uzenýho?“

Zatímco se Kokotek chlubí výhodným obchodem, trpícímu Benovi dělají společnost vodník, rytíř, čert, selka, drak, král a další pohádkové bytosti. Upovídaný Čurek znovu vychvaluje dnešní kauf a přitom zrakem spočine na hladině rybníka. Brzy vypozoruje nesoulad mezi trčícími hlavami. Ben ztuhne – a není to jen chladem. Také Miko si všimne, kam Čurek zírá. Pokusí se rozptýlit jeho pozornost.

„Vasile, přece víš, že uzený nemusím. Spíš řekni, proč tě doprovází ambulance. To marodíš?“

Záměr Mikovi vyšel, protože se Čurek otočí: „Urbi, vypadám snad na to? A v té sanitce jsou dva moji přátelé, astronomové z Akademie věd.“

Než vleze zpět do auta, popojde k nim a skrz okénko něco zahuhlá. Až potom se vozy rozjedou. Miko se vsadí, že na ně mluvil rusky. Když projíždějí kolem rybníčku, zahlédne Ben nápis „Safari Mars Travel – S. M. T. Ambulance“. Uvědomí si, že je to od léta poněkolikáté, kdy narazil na tuto společnost.

Uběhne hodina a hosté se loučí. Miko je ujistí, že to není nadlouho, a ještě stačí zhodnotit jejich návštěvu.

„Dobře že jste zaparkovali v garáži, protože Čurek se ve fízlování vyžívá i v penzi. To víte – pořád mu slouží fotografická paměť. Bene, řeknu Kůžičkovi, aby vás v Plzni navštívil. Proč? – Musí fofrem vyřezat vaši hlavu, než Vasil zjistí, že jedna z rybníčku zmizela. Vždyť ten blbec ví, i kolik mi tu roste dvoumetrových doutníků,“ dodá v nadsázce.

„Bene, tak to slyšíš – dneska jsi Kokotka převezl.“

„Kájo, to je možný, ale raději bych převezl Drábka.“

„Pánové, nebojte, i na něj dojde, ale teď už jeďte. Jak znám Vasila, je schopen nás pozorovat z půdy hvězdářským dalekohledem. Nevěříte? – Ale jo, on nám tohle tady skutečně dělá, šmírák jeden.“

Návštěva se naposledy zasměje a za pár minut nechává Klepky daleko za sebou.

(pokračování za tři týdny – 21.2.)