Ztratila se vám někdy na poště zásilka? Nám celý panelák

Včera jsem potkala notně rozčileného souseda, spisovatele a sběratele autogramů, právě se vracejícího z pošty. A na dotaz, kdo ho přivedl do tohoto neutěšeného stavu, mi začal vyprávět svůj příběh:

„Na podzim loňského roku jsem vykopal válečnou sekeru s institucí, kterou jsem měl v oblibě téměř padesát let. Jako sběratel autogramů jsem používal její služby velice často, neboť vlastnoruční podpis známé osobnosti nelze poslat mailem ani datovou schránkou.

Dopisy jsem vždy rád psal, ještě raději je dostával a skoro půl století byla tato činnost téměř každodenní součástí mého života. Bohužel, jakým směrem se poslední dva tři roky pošta ubírá, mne silně vytáčí. Ani za nejhlubší totality nebyl problém poslat zásilku do ciziny, dokonce i na západ, a rovněž ji odtamtud obdržet (pokud ji nestopila nechvalně proslulá StB). Pošťák přicházel každý den ve stejnou hodinu a ani nemusel zvonit dvakrát. Dnes dorazí s bídou jednou týdně a nezazvoní vůbec. Najdu-li ve schránce oznámení o uložení zásilky, jásám, jako kdybych vyhrál první ve sportce. Většinou se totiž pošťáci ani nenamáhají. A to je právě kámen úrazu. Vůbec se nedovím, že mi nějaká zásilka přišla, tudíž se jako nedoručená vydá na zpáteční cestu, třeba na druhý konec světa (to se pane vyplatí….) nebo skončí někde na poštovním hřbitově.

No a už mi došla trpělivost, tak jsem začal jednat. Proč bych měl chodit ke kovaříčkovi, když můžu rovnou ke kováři, řekl jsem si a poslal stížnost na nekvalitní služby této archaické instituce přímo panu generálnímu. Ten se samozřejmě s prostým lidem nebaví, ale má na to lidi. Asi po měsíci mi přišla odpověď. A teď se podržte! Jakási manažerka z oddělení zákaznické podpory mi napsala, že jsem bezdomovec!“

„Jak to,“ ptám se nevěřícně, „vždyť se potkáváme na chodbě?“ Opravdu, ukazuje mi to černé na bílém: „Vámi uvedená adresa není zanesena v Katastru nemovitostí a oficiálně neexistuje,“ stojí v odpovědi na páně spisovatelovu stížnost. Smutný příběh milovníka dopisů, že?

Vážení manažeři poštovního úřadu, náš dům stojí na svém místě od 70. let minulého století, nikdo ho nepřestěhoval ani nezboural, bydlí v něm 60 rodin a dokonce má i své popisné číslo. A jako každá, i ta nejmenší stavba a parcela na území naší republiky, je samozřejmě zapsán v Katastru nemovitostí. Takže chyba bude patrně na jiných místech. Kde asi? To si milí čtenáři doplňte sami.

A nedivte se, že se vám ztratí dopis nebo balíček, když na poště zmizí i celý pětipodlažní dům.