Když bývalo létání o noblese, společenské události a kulinářských zážitcích

Čas pádí jak tryskáč a zdá se, že jsem již pamětníkem, alespoň co se létání týče. Poprvé jsem letěla letadlem před více jak padesáti lety a pak ještě nesčíslněkrát. Ale na začátky mé pasažérské kariéry vzpomínám nejraději.

Můj úplně první let směřoval do Burgasu a seděla jsem na palubě malého proudového letounu TU-104. Přestože jsem ještě nechodila do školy, poměrně dost si z něj pamatuji. Vevnitř to vypadalo podobně jako v autobuse. Dvě sedačky vedle sebe, ulička a zase dvě. Jelikož jsem byla tehdy na palubě jediné malé dítě, mohla jsem se podívat za letu i do kokpitu. Tenkrát žádná bezpečnostní opatření neexistovala, piloti byli odděleni jen závěsem.

A taky jsem poprvé jedla kaviár, respektive ho okusila a vůbec mi nechutnal. Dnes ho miluju, ale v letadle jsem si ho v dospělosti mohla dopřát jen dvakrát, víc jsem nestihla.

Taky si vybavuji, že se na palubě běžně kouřilo a co je s podivem, vůbec mi to nevadilo, na rozdíl od kouření ve vlaku. Byla tam tak dokonalá cirkulace vzduchu, že cigaretový kouř vůbec nebyl cítit. Spíš mě to dnes zaráží z hlediska bezpečnosti. Někomu mohla cigareta upadnout a způsobit požár, i když jsem o takovém případu nikdy neslyšela.

Tehdejší stolování nad mraky bylo opravdu na vysoké úrovni. Jedlo se z porcelánu nerezovými příbory, dokonce s emblémem dané letecké společnosti a pilo ze skla. Ne z kelímku, který nechtíc zmáčknete a polijete se. O pokusu ukrojit umělým nožem neurčitou hmotu v alobalové misce, ani nemluvě. A to patrně cestujete v business class nebo na jiný kontinent. V economy se na kratších letech musíte spokojit se sušenkou a v nízkonákladovce většinou nedostanete vůbec nic nebo si to musíte zaplatit.

Ale vraťme se zpět, do zlaté éry letecké dopravy. Veškeré menu, které jste na palubě dostali, včetně alkoholických nápojů, bylo v ceně letenky. A bývalo téměř totožné jako v restauraci. Někdy i lepší a bohatší. Pokud jste letěli s ČSA, mohli jste si dát klidně i vepřo, knedlo, zelo a zapít ho točenou Plzní. Řeklo by se, že to bylo takové all inclusive, i když tenkrát tento pojem ještě nikdo neznal.

Ano, opravdu, v 70. letech minulého století se běžně na palubách letadel točilo pivo. A prý chutnalo úplně stejně jako v hospodě, jen se soudek musel narazit už na zemi, jelikož v letadle je jiný tlak vzduchu, což by mohlo nadělat paseku. Chuť opravdu nemohu posoudit, neboť jsem byla tenkrát nezletilá a musela si vystačit s limonádou, ale taťkovi chutnalo. Taky jsem milovala studené mísy se šunkou, vybranými sýry a tehdy nedostatkovým uherákem, uzeného lososa nebo srnčí paštiku. A nesměla chybět v tehdejších obchodech vzácná Coca-Cola.

I co se týče odívání na sebe tenkrát cestující více dbali. Nezažila jsem, že by někdo letěl v teplákách nebo domácím oblečení. Dnes vypadají mnozí pasažéři jako kdyby právě vstali doma z gauče nebo vylezli z postele. A čím to je? Za mého dětství a mládí bylo létání o noblese, společenské události, kvalitě a nevšedních zážitcích, jelikož se přeci jen nelétalo tak často. Zatímco v současnosti je to o kvantitě a pouhém způsobu, jak se přepravit z bodu A do bodu B.

Pravda, v porovnání s tehdejšími průměrnými platy byly letenky podstatně dražší než dnes, ale cestující si dopřávali luxusu i v ekonomické třídě. Alespoň co se týče stravy a nápojů a také péče ze strany palubního personálu. Řekla bych, že si tenkrát pasažérů víc vážili.

V novém tisíciletí přišly letecké společnosti s novým trendem: Nacpat do letadla co nejvíc lidí, takže na nějakou kulturu cestování můžeme asi navěky zapomenout. Mimochodem, taky máte pocit, že je mezi sedačkami čím dál méně místa na nohy nebo je to pouze můj subjektivní dojem? Mám na mysli ekonomickou třídu, v business class jsem letěla pouze 2× v životě, což na porovnání nestačí.

A to se dnes dokonce hovoří o cestování "na stojáka", respektive ve speciálních sedačkách, v nichž by pasažéři téměř stáli. Jsem naprostý laik, ale absolutně si to nedovedu představit. Nejen z hlediska pohodlí cestujících, hlavně co se týče jejich bezpečnosti. Mnozí jste zažili turbulence a víte, jak to s vámi třese, a to sedíte připoutaní v relativně pohodlné a stabilní sedačce, nedej Bože, kdybyste stáli. Prioritou letecké přepravy musí být vždy její bezpečnost. Nejen nacpat do letadla stovky lidí, ale v případě nutnosti zajistit jejich včasnou evakuaci. A počet nouzových východů neroste úměrně s počtem cestujících.

Na zvyšování bezpečnosti letecké dopravy se neustále pracuje, což je samozřejmě prioritní a chvályhodné, ale kultura cestování v nadoblačných výšinách upadá. Abychom si v současnosti odnesli z letu tak příjemné smyslové zážitky jako za starých časů, museli bychom cestovat kupříkladu první třídou Emirates nebo Qatar airways, ale to si většina z nás, běžných smrtelníků, nemůže dovolit. Takže vezmeme zavděk nízkonákladovkou a něco malého k snědku si přibalíme do příručního zavazadla. Ostatně, do řady dovolenkových destinací ani jiné společnosti nelétají.

My starší můžeme dnes alespoň s nostalgií vzpomínat na zlatou éru letecké dopravy, která se už nikdy nevrátí a vy mladší nám můžete jen tiše závidět.