By mě zajímalo, kde bydlíte. Já bydlím prakticky v Dezolátově a nic z toho, co popisujete, jsem tam nezažil. Malí i velcí Ukrajinci tam jsou na hřištích, v obchodech a nikdo je nevyhani ani nenapadá.

Akorát tam pohořel majitel diskotéky, protože se tam naučila chodit ukrajinská omladina a v klubu a okolí dělala takový bordel, že město muselo, na základě kazdovikendovych stížnosti provoz diskotéky omezit.

Nebyl bych si tak jist. Začal jsem chodit do školy v roce 1945. Bylo tam spousta spolužáků Němců. Takové nářezy, které dostávaly od statších českých spolužáků bych dostat nechtěl. A byly to DĚTI..

Je to jinak. Děti jsou tvárnější, proto je snáz přesvědčíte, aby byly vstřícné k cizím. Primárně jsou ale velmi obezřetné, malé dítě se třeba černocha naprosto přirozeně bojí, protože je jiný, neznámý, cizí, tedy si na něj musí zvyknout. Pak je samozřejmě dětsky otevřené, přímočaré a vstřícné, jakmile vyhodnotí, že může. A strach rozhodně není nenávist, je to obranný mechanismus.

Osobně jsem se na dětských hřištích nikdy nesetkala s projevy nesnášenlivosti vůči cizincům, zejména Ukrajincům, přestože se sami přirozeně shlukují a jsou nepřehlédnutelní.

Nesmysl. Malé dítě se jakéhokoliv neznámého člověka bojí úplně stejně a barvu u toho neřeší, protože ještě moc nerozumí světu a tudíž do sebe nemá zatím napchané kulturní předsudky.

Četl jsem na internetu příhodu od jedné Češky v USA. Její dcera, co chodila do první třídy, řekla, že si chce na návštěvu přivést kamarádku. Maminka souhlasila a zeptala se, jak kamarádka vypadá. Holčička popsala jaké má vlasy, oči, nos, jak se obléká atd... Když dorazila s kamarádkou, ukázalo se, že kamarádka je černoška. Psala to ta matka jako ilustraci přesně toho, o čem píšete vy - jakou má kamarádka barvu tu holčičku zmínit vůbec nenapadlo.

V USA je skoro každý druhý barevný, takže děti mají úplně jinou normu. Navíc ta dívka už musela být tak velká, že může být kdesi sama s kamarádkou, kterou přivede. Už je tedy vychovaná k toleranci.

U nás, když jedete s malým dítětem v tramvaji, nevyhnete se jeho hlasitým dotazům na jakoukoliv lidskou odlišnost. Může jít o barvu pleti, tělesnou či mentální vadu, výraznou vadu řeči nebo cizí jazyk, případně odchylky od chování, které dítě považuje za běžné, protože se s ním již setkalo.

Děkuji za normální přístup i svědectví.

Děti opravdu neuznávají barvu, rasu a původ, pokud ta sama se k nim nevymezí.

To vidíme třeba na vietnamské komunitě a jiných.

"Neuznávají" ve smyslu "neřeší".

To je hodně smůly na tolik "rasistů" za den.

A co se týče dětí, na základce se mi posmívali kvůli předkusu. Asi to byli návštěvníci z Marsu, protože české děti jsou naprosto bez předsudků. A běžná šikana je jenom dezinformace.

Ono i ti zlotřilí vrabčáci trpí předsudky.Vichni uletují a žádný se nenechá pohladit.Já bych jim přece nic neudělal.Asi mají špatné zkušenosti-jako lidé.