Úzkost a panická ataka

Někdy naše cesty vedou jinak, než chceme my. Vždy je třeba se zastavit a zeptat se sami sebe, jsem tak spokojená? Říct si o pomoc není ostuda. Někdy dokáže zachránit život.

Dnešní článek bych chtěla věnovat lidem s úzkostí, panickou atakou. Neboť i já sama jsem člověk který si tím prošel od začátku, učí se s tím žít. Předem bych chtěla říct, že nejsem psycholog, ale vím co se děje uvnitř vás. Jak často musíte bojovat se svou hlavou, vysvětlovat sám sobě co se děje, co prožíváte za pocity. Vše začalo, když jsem odcházela s dcerkou od otce. Někdy věci dopadnou jinak, než si sami naplánujeme. Odstěhovala jsem se do bytu s dcerkou a začal hrůzný kolotoč strachu, nejistoty. bylo to velmi těžké období.... Věděla jsem že budu muset být teď hodně silná. Pracovala jsem nad rámec, brala hodně přesčasů . Ve své hlavě jsem se snažila najít tolik odpovědí na své otázky. Pamatuji si, jak jsem večer ležela v posteli, hladila sladce spící dcerku a tehdy jsem si slíbila, že nedopustím aby jsme se měly špatně, že budu máma co to nikdy nevzdá a když spadne, tak vstane a půjde dál. Jednoho dne to už ale nešlo, po příchodu z práce domů jsem zkolabovala. Mé tělo řeklo, hale já už to takhle dál nevydržím. Věčný strach z bývalého, práce kde jsem musela vykonávat výsledky, koukat se na kolegy co mě neměly rády, protože má dcerka byla pořád nemocná. Já každou chvíli doma, ponocováni, strach o malou, doktoři a hlídání žádné. Pláč, beznaděj co s námi bude. Mé tělo vyplo, potřebovalo klid a čas si dovolit se ze všeho vyléčit. Vyhledala jsem odbornou pomoc se slovy, já už nemůžu. Pamatuji si jak bylo těžké říct nahlas tyto slova. V tu chvíli jsem si myslela, že jsem zklamala všechny okolo , dcerku a hlavně sama sebe. Docházela jsem k psychologům, kde mě dávaly dohromady, dostala léky na uklidnění a nastal čas léčení. Měsíc jsem byla na neschopence kde jsem vstřebávala diagnostiku úzkostí a panické ataky. Ještě teď mě hrozně mrazí, když si na to vše vzpomenu. Dnes vím že to byl nejlepší životní krok. Zastavit se a odejít z práce kde jsem nebyla šťastná. S pomocí psychlogů jsem se snažila pochopit cestu jak jít dál, pochopit že úzkost příjde, ale já s tím mohu pracovat. Vysvětlit své hlavě že já s tím umím pracovat. Nejduležitější bylo nechat projít veškeré emoce, příjmout je a říct si, proč se tak teď cítím? Co to způsobilo? Co pro sebe můžu momentálně udělat? Víte, ze začátku jsem to nechápala, jak tohle může pomoct, ale díky tomu jsem teď na místě sebepřijetí, lásky, a hlavně pochopení sama sebe. Nikdy si nic nedávejte za vinu. Když na vás příjdou podobné stavy, výčitky, pocity zklamání okolí, VY ZA TO NEMŮŽETE. Když na mě příjde úzkost, nebo panika, zastavím se , začnu dělat dýchací cvičení a zeptám se sama sebe. Věrko, copak se děje? Co tě trápí? Mohu ti pomoct? V tu chvílí dovolím svým emocím vyjít ven a začnu je řešit. Věřte mi, sami budete vědět v tu chvíli co se děje u vnitř vás a co cítíte. Toto cvičení mě naučila má psyholožka a mohu s poděkováním říct, že mi zachránila život, jak jít dál. Panická ataka působí tak, zě príjde když to nejmň čekáte. Většinou ve vás vyvolá strach a pocit čeho se nejvíc bojíte, nebo kde je vaše slabá stránka. U mě to je pocit zklamání okolí, pocit, že jsem k ničemu, nic neumím. Ale sama vím, že to tak není. Bohužel tato panická atatka ve vás vyvolá opačný opak... Když to na mě příjde v dobu, mezi lidmi, nebo kde si nemůžu sednout, nadechnu se a řeknu, já vím kde je pravda a na mě to nemá vliv, Takže děkuji sama sobě kde jsem, mám se ráda, jsem šťastná a ve své hlavě se obejmu. Nic z toho jak změnit svou hlavu a myšlení nebylo hned. Nejduležitější je začít s tím pracovat, dopřát si klid a být tu pro sebe. Jsou to tři roky od mého kolapsu a cesty sebepřijetí a jak s tím žít, stále hledám nové věci jak jít dál. Učím se odpočívat, dovolit si být šťastná, mít se ráda jaká jsem. s důvěrou sama sobě mohu říct, že jsem momentálně velmi šťastná a spokojená. Má dcerka je nejspokojenější a usměvavé dítě. ušla jsem velký kus práce sama na sobě a stále se učím. Pochopila věci které ve svém životě nechci. Tak i lidi. Měla jsem okolo sebe tak nepřejícné a toxické lidi, co mě jen využívaly pro svou potřebu. Dnes si hodně rozmýšlím kdo v mém životě bude a kdo ne. Nejvíc důležité je pro mě moje štěstí a mé dcerky. Nedávejte ze sebe víc pro lidi co za to nestojí. Vy si hlavně zasloužíte sami sebe. trvalo mi 33 let najít vnitřní klid a spokojenost. Po té co jsem začala slyšet sama sebe, jsem mohla začít léčit vnitřní rány. Lidi co mají tyto problémy nejsou jiní než my všichni ostatní. Mnoho lidí se bojí o tom mluvit. Bojí se že je lidi odsoudí. I já jsem měla ten pocit, ale dnes vím, že pokavaď budete mít okolo sebe správné lidi a příjmete tyto věci jako váš celek, tak jste na správné cestě. Přeji všem, aby našli to co hledají. Byli šťastní. Všechno se dá zpravit. Jsem v tom s vámi.