Když jsem vjela do Tesca, všude už byla vánoční výzdoba, vonělo to vánocemi, vládla vánoční nálada. Vánoce, vánoce, vánoce! V těch obchodech se snad zbláznili – vnucují nám je už v říjnu. Nutí člověka včas kupovat výzdobu, dárky… no jo, něco na tom je.
Pokud začnete vybírat a kupovat včas, nestojí vás to tolik nervů a peněz. Prý! Já mám ale přesně opačné zkušenosti – kdo rychle kupuje, dvakrát kupuje. Tohle platí v mém případě úplně sto procentně. Začátkem podzimu v klidu vyberu a nakoupím dárky, schovám je… a to je kámen úrazu. Schovám je a zapomenu kam. Pak mi ovšem nezbývá nic jiného, než těsně před vánocemi zas a opět vyrazit na nákup dárků. Teď už ve stresu a shonu. A koupím plno hloupostí, protože nic pořádného už není. Jenom zbytečnosti a za kopu peněz.
Pak ale přijde jarní úklid a co při něm nenajdu? No samozřejmě, že vánoční dárky. Hurá! Manžel má zrovna svátek, nemusím nic shánět. Prokoukl mě: „Nebylo to náhodou určeno k vánocům?“ Zahledí se na lyžařské rukavice. „Proč myslíš?“ Zastydím se a nakonec stejně vyrukuji s pravdou ven: „Když já to dřív nenašla.“ Zasmál se. Zná mě. „Tak jsi mi to klidně mohla dát až k dalším vánocům.“ Snažil se mě utěšit. Jenže to ovšem netušil, že jednou jsem to už zkoušela a dárky jsem dodnes nenašla! Možná, až se někdy budeme stěhovat. „A proč je vlastně tak důkladně schováváš?“ Zeptal se mě. „Vždyť víš, že já ruce nenatáhnu a třeba na tu vrchní poličku, kam ty ještě dostaneš, já už ne. A ani tam nevidím.“ To je sice fakt, ale u nás doma se dárky vždy schovávaly tak důkladně, že se potom i důkladně musely hledat. Často hledala celá rodina. Patřilo to k vánočním tradicím stejně jako koledy a perníky. Takže je musím schovávat, jinak by to nebyly ty pravé vánoce.
