Asi jako spousta žen mám slabost pro pěkné spodní prádlo. A ráda ho i nosím. Jenže navštěvování obchodů není zrovna moje hobby, navštěvuji je pouze, když sháním dárky. A tak při té příležitosti se zrovna kouknu na pěkné spodní prádlo a možná si i něco vyberu. Každému se, samozřejmě líbí něco jiného a to je dobře. Kdyby se nám všem líbily úplně stejné věci, asi by to moc zajímavé nebylo. A taky obchody by zkrachovaly – co by vystavovaly? Jedny kalhotky, jednu podprsenku, jednu košilku….
Ne, takto je to lepší. A člověk se taky občas zasměje při prohlížení některých kousků.. Já se v obchodech směji hodně často a nejvíc sama sobě. Když třeba vidím „sleva 50%“, už tam letím v blahé naději, že si koupím nějaké kvalitní a hezké kalhotky za poloviční a tudíž přijatelnou cenu.
„To ty kalhotky stály 135 korun?“ Ptám se s údivem prodavačky a ta mi s úsměvem odpoví:
„Ne stály, stojí – po padesáti procentní slevě. Původně stály 270 korun. Jaké chcete? Bílé, růžové? Já jsem si za tu cenu vzala oboje.“ A už mi je strká do ruky.
Nadechnu se, rozhlédnu se kolem a přemýšlím, kam jsem to vešla – kalhotky za 270 korun!.
„Asi hledáte něco lepšího.“ Útočí na mě prodavačka.
„Ještě tady máme ve slevě tyhle a tyhle.“
Nevěřícně jsem vzala jedny do ruky – oni jim zapomněly ušít zadní díl a místo toho tam nechali pouze nitě! Ne, šmejdy nechci! A ty druhé taky! Proto mají padesátiprocentní slevu – mají pouze přední díl a zadní schází!
Vyjela jsem před obchod, kde jsem se málem srazila se sousedkou: „Taky sis koupila ty tanga? Jsou super. Akorát můj blbý manžel mi řekl, že za tu cenu mohly mít ty kalhotky i zadní díl a ne jenom nitě! Dědek starý! No fakt, on je tak blbý.“
S chutí jsem se začala smát. Ne sousedovi, sobě, jak jsem blbá.
