- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jednou se mi díky mým povídkám a baletu na vozíku, který dělám, ozvali z televize a natočili se mnou krátký medailón. Protože o závisti lidí už něco vím, raději jsem se o tom nikde nezmiňovala. A proč taky.
Ale díky tomuto medailonu se mi podařilo zařídit vystoupení naší vozíčkářské baletní skupiny v Brně.
„Nemůžeme tam jet,“ řekla mi vedoucí na nejbližší zkoušce. „Zrovna máme vystoupení v Opavě.“ (oba vedoucí totiž ještě byli aktivní, dobří a žádaní baletní mistři)
„Škoda,“ vzdychla jsem. „Je to celostátní akce, mohli jsme si udělat reklamu. Ale co se dá dělat – to je život.“ Tím jsem to celé považovala za skončené.
Moje kamarádka ale ne. Přistoupila ke mně se slovy:
„Co bys ještě chtěla? Vždyť už jsi byla i v televizi?“
A já si do té doby myslela, že je to kamarádka.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!