- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V mnoha městech chtějí zpřístupnit přepravu MHD i lidem na invalidním vozíku a tak se čím dál, tím častěji objevují nízkopodlažní autobusy a tramvaje. S radostí je vítají i maminky s kočárky, starší lidé, nebo lidé o berlích, nebo třeba jen s kufry či taškami…
Tyhle vozy nemají schody, ale jsou vybaveny nájezdovou rampu, která je normálně součástí snížené podlahy a pouze v případě potřeby ji řidič vyklopí ven, člověk na invalidním vozíku najede dovnitř a řidič poté rampu zase sklopí dovnitř, na podlahu vozu a jede se. Výborný vynález a sláva tomu, kdo ho vymyslel.
Občas ale někdo udělá nějakou inovaci, nějaký zlepšovák a to pak potom stojí za to.
Jako třeba dnes – počasí strašné – zima, ledový vítr, mrholení a nutnost jet do nemocnice. Rozhodla jsem se část cesty absolvovat jedním z tam jezdících nízkopodlažních autobusů. Byl divně krátký a mě se zmocnila nepříjemná předtucha.
Řidič ale ochotně vyskočil ven, vyklopil nájezdovou rampu, já vjela do autobusu a … rampa nešla sklopit dovnitř. Tam, kde měla být, jsem totiž stála já a zajet dál kvůli sedačkám nešlo.
„Jak se sem vlezli jiní vozíčkáři?“ Zajímala jsem se.
Řidič jen pokrčil rameny a začal odmontovávat sedačky, posouvat je a spolu s ostatními cestujícími se snažil mě nějak vtlačit do uličky.
„Asi budu muset vyjet ven a jet po svých,“ přemýšlela jsem nahlas.
„Přece vás v tomto počasí nenecháme venku.“
V boji o centimetry nakonec řidič vyhrál, jen si vzdych: „Nobelovu cenu tomu, kdo vymyslel tento krátký autobus a dlouhou nájezdovou rampou a zapomněl vymyslet, kde má ten vozíčkář stát.“
Další články autora |
Holická, Olomouc - Hodolany
2 865 000 Kč