Chovejme se jako prasata
To není ironická poznámka, ani překlep. Hned vysvětlím – nedávno jsem četla velmi zajímavý článek o pohřebním rituálu prasat. Prase, když ucítí, že se blíží jeho konec, odejde bokem od stáda a lehne si. Nejstarší samice přijde k němu, ohodnotí situaci, vrátí se ke své skupině a rozdělí úkoly. Od té chvíle vždy jedno z prasat ze stáda přijde za umírajícím a lehne si na celé hodiny k němu. Poté ho přijde vystřídat jiné prase. Takto drží stráž a dělají umírajícímu společnost i několik dní.
Dokonce ani po smrti ho hned neopustí, ještě několik dní jsou s ním a při něm. Má to obrovský význam a smysl, který asi pochopí jen ten, kdo něco podobného zažil.
Když jsem byla zdravá a pracovala jsem v nemocnici, zdálo se mi úplně normální, že člověk, který umíral, ležel sám v nemocnici, oddělen plentami, aby „měl své soukromí, svůj klid“. Dnes vím, že to bylo proto, abychom ho my, ostatní, zdraví, neviděli, aby nebyl s námi, abychom byli my od smrti co nejdál. Abychom my měli klid.
Jak sobecké! Tenkrát mi to, stejně jako spoustě jiných lidí, tak nepřipadalo.
Pak jsem se ale najednou ocitla na opačné straně, na straně osamoceného umírajícího a ouha!, všechno bylo najednou úplně jinak. Vůbec jsem netoužila po samotě, nepotřebovala jsem klid a ticho na umírání, potřebovala jsem někoho, nějakou duši nablízku. Pán Bůh se slitoval a dal mi ji.
Na pokoji ARO, kam mě odvezli, byl pouze jeden pacient, starší pán po infarktu.
„Sestři, co mi to vezete za společnost?“ Zeptal se pan H.
„Ta vám moc společnosti nenadělá, každou chvíli nás tady všechny opustí.“ Odpověděla sestřička a začala stavět okolo mé postele stěnu. Pan H se zahleděl na tvář umírající pacientky: „Jako bych ji už někdy viděl.“
„Ano, je to možné,“ odvětila sestra. „Pracovala tady u nás jako rehabilitační sestra.“
„Věruška!“ Zvolal pan H.
„Ano,“ přikývla sestra. „Vy jste ji znal?“
„Znal? Ona mě postavila na nohy před dvěma lety, ona mě vrátila do života!“ Zahleděl se prosebně na službukonající sestru: „Nedávejte mezi nás tu zástěnu. Přisahám vám, že si budeme jenom povídat.“
„Ta vám už toho moc neřekne.“
Ale přece jen v oblasti hlavy zástěnu nedala.
Pan H. sedával celé dni na posteli, svoji ruku měl položenou na mojí a celé hodiny mi vyprávěl o tom, kdo je, kde jsme se setkali, jak jsem mu tenkrát pomohla a jak věřil tomu, že mu i teď pomůžu. Že se těšil na naše setkání, ale že mělo vypadat úplně jinak. Povídal mi o tom, kolik lidí mě tady na tomto světě čeká, kolik lidí mě tady potřebuje, kolika lidem tady, na tomto světě ještě musím pomoct. I jemu.
Celé dni mě prosil, abych se vrátila, abych otevřela oči, abych začala sama dýchat a vykašlala se na přístroje, abych se vrátila do života. Nechtělo se mi, vůbec se mi nechtělo se vrátit, ale chtěla jsem mu udělat radost, když tam byl tak dlouho se mnou, chtěla jsem jenom otevřít oči. Kvůli němu. Nakonec se mi to povedlo. Bohužel v den, kdy pan H. oči zavřel.
Ale nechci tady zase popisovat svoje zážitky, dávám to pouze jako příklad – kdyby se pan H. zachoval jako každý jiný člověk a nechal mě samotnou, brzy bych tento svět opustila. Jenže on věděl, on se zachoval, jak příroda káže – neopustil umírajícího, byl se mnou, mluvil na mě, volal mě zpět, dával mi sílu. Možná mi dal i všechnu svoji sílu, nevím. Možná zemřel proto, že už mu žádná síla pro jeho vlastní život nezbyla. Nevím. Ale vím, proč se zvířata v posledních chvílích navzájem neopouštějí.
Měli bychom si od nich brát příklad.
Věra Schmidová
Myslíte si, že dva úplně cizí lidé nemůžou mít stejnou mailovou adresu?
Taky jsem si to dlouho myslela. Až se mi začaly stávat divné věci, že mi volali známí, proč jim píši takové kraviny, nebo proč jim nadávám do debilů a prý, že jim mám dát konečně pokoj.
Věra Schmidová
Jsou věci, které mi mozek nebere. O tom se nedá nenapsat.
Jednou z věcí, které mi mozek nebere, je lidské myšlení, přesněji myšlení některých lidí.. Před časem jsme vystupovali v jednom větším městě na Moravě v rámci francouzských dnů. Náš balet na vozíku měl takový úspěch
Věra Schmidová
Vozíčkářům se nemá ustupovat
Když u nás vyměnili autobus, který rozváží pacienty po nemocnici, říkala jsem si „hurá!“ Dveře širší, plošina šla bez problémů ven i dovnitř a co jsem ocenila nejvíc, že po najetí do autobusu jsem se nemusela pracně a na milimetry
Věra Schmidová
Domů
Najednou se mi začala točit hlava a všechno kolem se houpalo, horší jak na lodi za silné bouře. „Co je?“ Zeptal se mě manžel. „Jsi strašně bílá a lítají ti oči.“ „Já nevím.“ Přiznala jsem se. „ Je mi hodně blbě.“
Věra Schmidová
Flaška
Máme parádní balkon, možná spíš terasu, jedenáct metrů čtverečních, otočenou na západ V létě tam večer sedávám, medituji, někdy si dám poslední večerní kávu, jindy sklenku červeného. Zavřu oči a nemyslím na nic, snažím se úplně se
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Zřícená dálnice v jižní Číně má již 36 obětí, další pátrání komplikuje počasí
Nejméně 36 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...
Poslanci mají jednat o změně zákoníku práce, o minimální a zaručené mzdě
Poslanci by měli na mimořádné schůzi začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Pronájem, Kanceláře, 70m2 - Praha - Zličín
Ringhofferova, Praha 5 - Třebonice
17 500 Kč/měsíc
- Počet článků 92
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 967x
vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).
Více povídek najdete na veraschmidova.eu