Na téma výtahy a vozíčkáři už toho bylo napsáno dost, no stejně mi to nedá – jsou tady nové a nové zážitky a zkušenosti, ze kterých občas zůstává rozum stát.
Na téma výtahy a vozíčkáři už toho bylo napsáno dost, no stejně mi to nedá – jsou tady nové a nové zážitky a zkušenosti, ze kterých občas zůstává rozum stát.
Že vozíčkáři ve zdravotnickém zařízení SPEA nesmí používat prosklené výtahy, už jsem psala. Mají vyhrazený jeden starý plechový výtah, schovaný pěkně za rohem. Nevím jestli proto, aby nebylo vozíčkáře moc vidět, nebo proto, že je trochu komplikovaný výjezd z tohoto výtahu. Na jedné straně je zeď, na druhé schody a kousek za vámi sloup. Z výtahu musíte vycouvat, protože pokud si ho přivoláváte a najíždíte do něj, jinou možnost, samozřejmě, nemáte. Pouze při vycouvávání z výtahu prokázat své řidičské umění. Ale dá se to zvládnout.
Bylo mi slíbeno, že i tento starý výtah projde rekonstrukcí. Stalo se. Tak jsem se jela podívat, co a jak, když starý výtah, výtah pro lidi na invalidním vozíku, nefunguje.
Přiznám se, že jsem v první chvíli nevěděla, jestli se mám smát, nebo vztekat. Smích zvítězil.
Prosklené výtahy, kterými nyní pár dní museli jezdit i vozíčkáři, byly zevnitř tak obalené a vystlané polystyrénem a kartónka, že ani jako nové tak určitě nebyly.
No co, co kdyby náhodou některý vozíčkář ho poškrabal?
Jenom mě napadá, když mají vozíčkáři zakázán vstup do prosklených výtahů, aby je náhodou nepoškrábali, neměli by tam zakázat vstup i dětem, mládeži (kterou to přece také může napadnout), starým lidem (kteří můžou být senilní a výtah poškrábat) a vůbec lidem s nižším IQ, lidem nevidomým (co kdyby jim to poškrábali svou hůlkou), lidem o berlích…
