Jdi do háje!

Člověk je tvor velmi komplikovaný. A tím, že si přizná, že skutečně komplikovaný je, stává se pro tento svět nepoužitelným. Něčím žije, něco jiného si myslí nebo cítí a něco zcela odlišného dělá. Kdo se v tom má vyznat?

Představ si člověka, kterého dobře znáš a i přesto ho máš rád. Je tak trochu čitelný. Víš,co od něj můžeš očekávat. Vlastně... je díky tomu tak trochu neškodný...

Opravdu?

Něčím žije...

Je to vážný intelektuál se sklonem k melancholii. Má rád svou rozsáhlou sbírku knih, na kterou je právoplatně pyšný. Leží zde opravdové skvosty. Touží po poznání sebe sama. Úpěnlivě hledá svůj odraz v každodenní realitě. Pátrá po příčinách toho, co se mu děje, a přitom žije v podstatě nudný život. Všechno kolem něj se zdá být matné a mdlé. Bez barev, chutí a vůní.

...něco jiného si myslí...

Jeho názory na život a současný svět se tak trochu vyznačují svou jízlivostí, ostrou kritikou, nesnášenlivostí až agresí vůči druhým a někdy také vůči sobě. Myslí si, že mu lidé - a dokonce i ti nejbližší! - zazlívají slabosti a nedostatky, které opravdu, ale opravdu nemá. Vždyť je vzorem ctnosti! Myslí to se všemi TAK dobře.

...nebo cítí...

Má kolem srdce takový příjemný, hřejivý pocit. Přijímá každého jako individualitu v jeho jedinečné, tedy té nejčistší podobě. Je harmonická bytost s vysoce vyvinutou empatií. Nikdy by nikomu neublížil.

...a něco zcela odlišného dělá...

Dívá se na hodinky a za jízdy v autě stereotypně poslouchá vážnou hudbu. Už měl být z práce dávno doma. Dnes ráno, když snídal pečivo a dietní párek, si v nové knize přečetl: "...láska je odpovědí na problém lidské existence..." Teď o tom vážně přemýšlí. Už dlouho v sobě pociťuje naději, že snad existuje něco, co dá jeho životu směr...

Ve dveřích domu, kde bydlí, ho nikdo nevítá. Zlobí se. Vrata do zahrady jsou zavřená. Vzteky se potí. Otevírá dveře a děsně řve. Na neschopnou ženu a dvě děti schoulené v jedno klubíčko. Zatímco nelichotivě kolem sebe plive urážky, hledá příčinu k další nespokojensti, a tím i k ospravedlnění svého chování. Má právo na to se vyjádřit ke kvalitě uvařeného jídla! Pořád křičí, rozbíjí talíř o podlahu. Děti pláčou. Maminka je chlácholí. Ale on ji táhne pryč... bije ji... a potom znova...

..............................................................................................................................................................

Kéž by člověk dokázal sladit ve svém životě to, co si myslí, co cítí a co dělá v jeden celek toho, co žije. Kéž by viděl, jak se o to druzí i přes neustálá selhání marně pokouší, a tuto snahu ocenil odpuštěním.

Jdi do háje... a odpočiň si. Svět je plný bolesti a příroda umí léčit.