Otazníky nad budoucností dětských skupin přetrvávají

V pátek 4. června proběhlo v PS 3. čtení vládní novely zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Proběhlo – ale na závěrečná hlasování nedošlo, a důležitá novela si tak na svoji cestu do Senátu ještě musí počkat.

Co vlastně dětské skupiny jsou? Představují alternativní formu péče o děti. Formu, která se těší velkému zájmu a oblíbenosti jak mezi rodiči, tak mezi obcemi, které si například nemohou dovolit financovat výstavbu mateřské školy na svém území, zároveň ale chtějí rodinám s dětmi nabídnout možnost využití předškolního zařízení výchovy a péče o děti.

Jako takové jsou dětské skupiny spásou pro rodiče, zejména rodiče samoživitele, kteří se chtějí – leckdy z finančních důvodů i musí – vrátit do práce. A řadu výhod nabízejí dětské skupiny i oproti mateřským školám: větší flexibilita či menší kolektiv jsou ty nejvýraznější.

Při projednávání zákona, který vznikl v dílně ministryně Maláčové, jsem se přihlásila k našim pozměňovacím návrhům, které by dětským skupinám v budoucnu pomohly zachovat alespoň šanci na přežití. Právě ji vládní novela, vyvolaná změnou financování (už nebude možné použít evropské zdroje), dramaticky ohrožuje. Více jsem o tom psala ve svém předchozím textu, který najdete pod tímto odkazem.

V čem naše „pozměňováky“, které chtějí šlamastyku když ne vyřešit, tak aspoň zmírnit, spočívají? První z těchto návrhů narovnává podmínky financování mateřských škol a dětských skupin a přiznává i dětským skupinám nárok na náhradu provozních nákladů. Druhý pozměňovací návrh pak zachovává možnost navštěvovat dětskou skupinu v malých obcích až do předškolního věku dítěte, což je pro menší obce zcela zásadní z hlediska uspokojení potřeb občanské vybavenosti na straně jedné - a udržitelnosti provozu dětské skupiny na straně druhé.

A proč vlastně má smysl bojovat proti tomu, aby vládní novela zasadila dětským skupinám drtivý úder? Je to jednoduché. Jednak proto, že se osvědčily – a když něco funguje, není proč to měnit. Důvodů je ale víc. Víte třeba, že každým rokem stoupá počet žádostí o umístění dítěte do mateřské školy, které jsou odmítnuty z důvodu nedostatečné kapacity? A že každým rokem přibývá rodičů, kteří musí řešit naprosto klíčovou a leckdy existenční otázku, jak zajistí péči o své dítě, zatímco budou v práci? Nové kapacity v mateřských školách stát pochopitelně nestíhá budovat. A stíhat to nebude ani po přijetí novely z pera ministryně Maláčové.

Dosud to bylo jednoduché: každým rokem přibývalo rodičů, kterým možnost umístit dítě do dětské skupiny vytrhla trn z paty. Vládní návrh, motivovaný změnou financování, bohužel vylévá s vaničkou i dítě a téhle „spasitelské“ úloze dětských skupin chce fakticky učinit přítrž. Ano, je nevyhnutelně nutné vytvořit systém nového financování, ruku v ruce s tím ale praktická likvidace dětských skupin jít nemusí – a jít nesmí. Kolegyně a kolegy se o tom pokusím přesvědčit ještě jednou.

Mohu jen doufat, že na argumenty ve prospěch dětských skupin budou v předvolební atmosféře slyšet i ti, které zatím svazovala přísná koaliční disciplína. Vždyť kdo z poslanců by chtěl na náměstích rozčileným rodičům vysvětlovat, proč právě jeho zvednutá ruka přispěla k tomu, že jejich potomek nebude mít kam docházet, že? Šanci vyhnout se podobným nepříjemným rozhovorům budeme mít nejspíš už ve středu 16. června, kdy dětské skupiny znovu přijdou na pořad třetího čtení.