O slovech a lidech: O-fráze

Vážení a milí čtenáři, milovníci češtiny a stejně tak její uvědomělí i neuvědomělí ničitelé. Ve druhém díle svého textového seriálu budu při pití nedělní poobědové kávy vést monolog o frázích s předložkou „o“; tedy o frázích nepochybně plnících svoji funkci v naší mateřštině, ale do stejné míry - ba do míry mnohem vyšší! - o frázích češtinu ochuzujících způsobem podobným situaci, kdy je stará babička v parku okradena svým vlastním vnukem skrývajícím tvář pod maskou. Nejsem žádný purista z přelomu 17. a 18. století a věřte, že chápu a znám směr, jímž se jazyk vyvíjí, stejně jako jsem si vědom toho, že tento text nemůže onen směr nikterak změnit. Pokud ale najdu alespoň hrstku lidí sdílejících můj názor, budu „za to rád“. (Fuj! Další příšerná fráze.) Chci říct, že mne to zahřeje v levé polovině hrudního koše a tak dále... 

Nic jako dárek.

---------------

O-FRÁZE (text č. 2)

---------------

(Varování: Dnes budu možná i mírně agresivní)

Zmíněné fráze jistě všichni známe a většina z vás (protože já tedy rozhodně ne!) je také frekventovaně používá. Stejně jako třeba smajlíky. :-) (...ale proti těm nic nemám, protože nahrazují gesta, jež jsou jinak výhradou přímé komunikace, a texty tudíž obohacují, nikoli ochuzují.)

Pro začátek jsem použil Google a vyhledal spojení „o ničem“, protože právě „o ničem“ to všechno odstartovalo. Zde jsou výsledky z první strany:

O ničem a o všem - Pavel Kohout - nakladatelství Academia

FFFILM: Dnešní videohry jsou o ničem!

Petr Nečas o ničem neví a zatčeným důvěřuje - Britské listy

Věda potvrdila, že křesťané o ničem nepřemýšlejí

Vztah přes internet je o ničem !! | Facebook

O ničem jsem nevěděl, dušuje se Nečas.

O ničem. Blog - Jan Pražák

TyTrubko45: Kozy, kozy, kozy (o ničem jiném to není) | Tojesmrad.cz

Jak psát o ničem | Kahi’s mindprint

Takže, videohry jsou o ničem? Zaprvé, podívejte se na obrázek přiložený k textu. Takto nějak by mohlo vypadat nic. Vzduch zabalený v obalu. Avšak i vzduch je vzduch; vyplňuje prázdnotu, pokud ji nevyplňuje něco jiného. Vše se dá pojmenovat mnoha způsoby, včetně ničeho.

Vůbec mi vadí slovo „nic“, protože všechno je zkrátka něco. Pokud nic nedělám, tak sedím, ležím, hledím do zdi, spím, nepřemýšlím (což je taky hloupost, protože přemýšlíme pořád, jelikož nejsme kopretiny, ale lidi, že ano); přesto existenci slova „nic“ chápu. Nic proti!

Nicméně, „videohry o ničem“? „Vztah přes internet o ničem“? Co je tohle za věty?

Videohra může stát za nic, být k ničemu, být hloupá, neoriginální, vulgární, trapná apod., ale nikdy nemůže být o ničem, pokud se nebude věnovat tematice uvažování o nicotě...

Vztah přes internet může být nedostačující, bezkontaktní, neosobní, vůbec to nemusí být vztah atd., ale jistě nemůže být o ničem.

Tak proč to říkáme a píšeme, když lze naše pocity a názory popsat přesněji mnoha jinými způsoby? Proč se sami dobrovolně uchylujeme k omezení srozumitelnosti svých výpovědí?

Za všechno může jazyková ekonomie, jež vládne světem. Všechno musíme říct krátce, rychle a bez přemýšlení, bez jakékoli snahy dát svému projevu cokoli navíc...

To nejhorší z „o-frází“ přesto není „o ničem“. Jak jsem již uvedl, to byl jen začátek.

Mnoho z vás jistě ví, že (stále poměrně) nové používání předložky „o“ souvisí s anglickým „about“.

Angličan například řekne: „This is what life is all about.“

A Čech dnes (víceméně) věrně kopíruje: „Vo tom to je.“

Rovněž s tím se dokážu vyrovnat; pokud předtím řekneme vše podstatné a jen dodáme, že o tom to je. „O ničem“ a „o tom“, tyto dvě fráze to odstartovaly, opravuji se.

Dnes, opravdu jen po několika letech, se ovšem nacházíme ve zcela jiné fázi nemoci češtiny vyvolané infekcí virem o-frází. Zatímco za mých základních školských let jednoduše nikdo neřekl ani to blbé „Víkend byl o ničem“, dnes jsou moderátoři takové Snídaně s Novou schopní říct „Dnešní ráno bude o rozhovorech“, „Snídaně bude o zprávách“, „Zprávy budou o informacích“ a už bych se z jejich úst nedivil ani takovému „Informace budou o informovanosti“...

To mi tedy odpusťte, ale tato mluva je ku****ky k zblití a doufám, že chápete, co mě na tom jako bohemistu tak strašně mrzí a čím mi to rve uši, mozek a snad i to srdce.

Každý z nás je schopen mluvit srozumitelně a vyjadřovat se jasně; tak to, prosím, dělejme!

Naše rodná řeč je natolik vyspělým jazykem, že se nemusíme inspirovat angličtinou do takové míry, abychom češtině kradli její bohaté možnosti!

Také já používám „OK“, „btw“ apod. Tyto výrazy ale nahrazují, nikoli ochuzují, a to jen občas. Pokud místo „Dobře“ řeknu „OK“, jde o téměř totožný význam.

Jestliže ale sportovní komentátor použije místo věty „Při tréninku je podstatné klást důraz na životosprávu.“ větu „Trénink je o životosprávě.“, tak je mi z toho smutno.

Je nutné rozlišovat mezi obohacováním a ochuzováním češtiny! Snad ještě nejsme úplně hloupí ani slepí a věřím, že jsem tímto textem alespoň několika lidem pomohl k tomu, že si to uvědomili; stejně jako doufám, že spousta z vás se mnou můj názor sdílí a sdílela už předtím.

Káva je dopita a já se loučím. 

---------------

1. text seriálu O slovech a lidech: 

O slovech a lidech: Přítomnost