Živnostníci a příživníci.

I mně zaujaly články paní Jitky Vlkové ve včerejším deníku DNES ohledně mýtů o podnikání, týkajících se živnostníků.

Celé se točí kolem podnikatelů a zaměstnanců z hlediska daní z příjmů. K úplnosti pohledu na věc postrádám ještě jednu skupinu lidí, která hraje na daňových vážkách významnou roli. Nějakým způsobem nepracující a v mnohých případech příživnickou. Pokud bych bral po pořádku zveřejněné desatero se začleněním i této, v daném případě opomenuté skupiny lidí (dále jen OSL), vychází vše tak trochu jinak. 

1. Podnikatel nemá nárok na placenou dovolenou.

To skutečně nemá, oproti OSL – která si v mnohých případech dovolenkuje až neuvěřitelně dlouho. Samozřejmě placeně, v podobě sociálních dávek.

2. Odstupné. O tom si živnostník může nechat zdát.

Opravdu jen sen. Oproti OSL, která sice odstupné rovněž nebere, ale s radostí od nabídnuté práce a s úspěchem odstupuje. Někteří jsou dokonce tak úspěšní, že nevědí co to práce je.

3. Podnikatelé dostanou nízkou podporu v nezaměstnanosti.

Dostávají se do obdobné situace jako OSL. Na finanční přilepšení v podobě kýblu a oranžové vesty - spojené s procházkou českou krajinou - mají nárok jen v případě postupného a plného zařazení do OSL.

4. Podnikatel nesmí být nemocný, protože mu první tři týdny nikdo nic nedá.

Je úplně zbytečné týdny počítat oproti OSL - která se nemusí ohlížet na nemoci a dostane pomalu stejné jako zdraví, i když do systému nic nevložili.

5. Podnikatelé jsou méně nemocní, nízké zdravotní pojištění je proto v pořádku.

V pořádku je to zřejmě i u OSL, která do zdravotního pojištění nedala ani korunu a mnohdy bere více.

6. Podnikatelé nemohou čekat žádný velký důchod, musí se spolehnout sami na sebe.

To každý ví, je jen otázkou, na co se bude spoléhat  OSL.

7. Podnikatelé dávají lidem práci, měli by mít určité úlevy proti zaměstnancům.

To zcela jistě ano, ale současná situace různých návrhů tomu nenapovídá. Spíše je opačná, aby bylo možno přidat a přitom ulevit OSL v jejich situaci.

8. Nikdo nepůjčí, nedostanou hypotéku.

To je snad jediná shoda problémů s OSL.

9. Stát by měl podporovat lidi, kteří po něm nic nechtějí a starají se sami o sebe.

To zní slibně, jenže ten samý stát hledá prostředky pro OSL – zvyklou v mnohých případech a dlouhodobě na starost státu o ně. Samozřejmě v podobě finančních prostředků.

10. Stát od živnostníků dostává nízké daně.

Tak hurá na ně, aby se dostalo na OSL.

Pokud dáme pro a proti je zřejmé, že se nejedná o pokřivený vztah mezi živnostníkem a zaměstnancem, ale o něco úplně jiného. O vztah mezi živnostníky a zaměstnanci na straně jedné a ostatní skupinou lidí - nějakým způsobem nepracující a v mnohých případech příživnickou - na straně druhé.

Bohužel finanční krytí ostatní skupiny lidí je skutečně prováděno většinou na úkor zaměstnanců a tím dochází k nápadu rozšíření výpomoci o OSVČ.

Kolotoč pro a proti se točí a ještě delší dobu bude. Zajímavý bude výsledek jestli všechno půjde tak, jak doposud jde.

Nezmizí nám živnostníci v podobě přechodu do opomenuté skupiny lidí, kterou úmyslně uvádím a která vesele žije bez vlastního přičinění na úkor státu? 

Stanou se ze živnostníků skuteční příživníci, kteří hodí práci bokem a jedinou pracovní starostí se jim stane sociálka, která již dnes je na finančním huntu?