Zaopatřovací ústav.

Další funkce státu, v případě krachu některých politických „hodnostářů“ v minulosti známé a kritizované, v současnosti oprašované?

Když ztratí práci zcela průměrný smrtelník, či živnostník Česka, nikoho nic nezajímá. Dluhy jsou dluhy, zákony jen zákony. Nepříjemnost je na světě a světe div se, existuje pouze jedna rada politiků. Každý, takto postižený si musí poradit sám, případně s rodinou.  Dluhy jsou dokonce  dědičné. To platí u průměrného smrtelníka.

U politika, dokonce rovněž průměrného, nic takového neplatí i když by mělo. Z jednoho prostého důvodu. I on v některých případech – na patřičné funkci - tomu normálnímu smrtelníkovi neřekl nic jiného, než že se ke svým problémům má postavit čelem, ale hlavně se s nimi vyrovnat. Jak se vyrovnává ale on sám v té samé situaci? Nijak, nemusí.

Politické strany, v rámci dobré vzájemné spolupráce, se velmi rychle opětovně shodnou, že životní standard propadlého politika je nutno udržet. Za zásluhy.

Není zřejmé jaké, ale o něčem vše svědčí. Jaká je hodnota funkcí, do kterých jsou takto „odložení“ politici jmenovaní?

Jak se zdá skoro žádná, zato dobře placená – možná je funkce i vymyšlená na tělo (politika).

Co bylo, bylo – vzácná shoda všech na pokračování. Zaopatřovací ústav, trafika, vytváření neopomenutelných nadlidí … každý musí posoudit sám.