Zajímavý normativ.

Když dítě „stojí“ měsíčně sedm tisíc, nikdo neví jestli  je to málo, nebo  moc. Co je málo, co je moc, se stává předmětem diskusí. Na úrovni.

Dokonce veřejných. Je to smutné, ale vykladači a vykradači zákonných představ mají jedno společné.

Naplnit skutkovou podstatu jak jinak,  než vědecky podloženým názorem na cenu výchovy dětí, svěřených do nějaké péče. Většinou péče matky, opak je vzácností.  

Než se probudíme z nového nesmyslného uvažování zákonodárců, neměli bychom zapomenout na holou realitu dneška. Co s dětmi, o které se rodiče vůbec nestarají a velkoryse je předají státu? Kolik pak taková péče stojí, a kdo na ni přispívá, případně bude?

Platí, případně bude platit, to samé rovnítko nákladů, jako možný normativ platby za výchovu dítěte pro všechny, v podobě jednoznačné zákonné úpravy? 

Možná zajímavý normativ, postižený ještě zajímavější výjimkou. Platit musí jak kdo a nemusí také jak kdo. Nic chytrého na hlouposti se asi nenajde.