Všichni proti všem.

Trochu pomateně začínají růst stávky jako houby po dešti a začínají se stávat českým folklórem.

Nemám v úmyslu se klanět ani na jednu ani na druhou stranu, poněvadž za dané situace není zcela zřejmé, o co které  straně ve stávce jde a co chce a spíše vše vyvolává dojem bučení davu vůči sobě samému.

Navíc celé to „stávkování“ vyvolává pocity, že se absolutně neví kdo proti komu a čemu bojuje.

Pokud se člověk bez emocí zamyslí nad skutečností struktury stávkujících, tak se musí zákonitě bavit, jakým způsobem a hlavně jak si zajistit davovou hysterií výdobytek pro sebe sama.

Je zcela paradoxní, když stádově - dobře manipulovaní bossy ČMKOS – si myslí, jak právě jim bude vyhověno a jak právě oni – přes dav – toho dosáhnou.

Jediné, co by mohlo stávkující sjednocovat je snad věk odchodu do důchodu a jeho zajištění, v ostatním se zákonitě musí odlišovat, poněvadž výsledek může být jen jeden.

Jeden si vystávkuje na úkor druhého. Pokud si vystávkuje, zcela určitě dále stávkovat nepůjde a jeho stávkující soused ho zajímat nebude, tak jako celá stávka. Dosáhl svého. Co kdyby náhodou on se mohl stát příště tím druhým?

Nelogický a neskutečný způsob manipulace s lidmi na úkor jejich myšlení typicky českého. Já.

Lidí, které nezajímá celek – pouze vlastní prospěch – k jehož docílení je davové hučení tím nejlepším.

Je perličkou, když ve stávkujícím davu stojí vedle sebe policajti, úředníci, učitelé, zemědělci, zdravotníci, dopraváci, živnostníci … , a svorně vrkají jak hrdličky, ač přitom mimo tento dav si nemohou přijít na jméno a stávkovali by i proti sobě navzájem.

Všichni proti všem.