Vlci, kteří se modlí.

Už se zdálo, že spor o vlastnictví katedrály sv. Víta v Praze mezi katolickou církví a českým státem skončil smírem, ale bývalý pražský arcibiskup, kardinál Miloslav Vlk to teď vidí jinak. Ústavní soud dal podle něho 22. dubna, byť v jiné kauze, za pravdu církvi a potvrdil, že český stát katedrálu vyvlastnil protiprávně.

Vlk tak vzkázal svému nástupci, pražskému arcibiskupovi Dominiku Dukovi, že kdyby nepřistoupil v roce 2010 na dohodu s prezidentem Václavem Klausem, že chrám zůstane státu a o správu se budou starat společně, mohl dnes sv. Vít patřit církvi. Dnes sice ještě ne, ale co bude zítra?

Pan Vlk začíná zpochybňovat i to, co bylo obsahem zákona o církevních restitucích, na jehož základě církve dostanou zpět nemovitosti za 75 miliard a 59 miliard korun (plus inflaci) za nevydané nemovitosti a církvi přímo zakazuje o katedrálu a dva přináležející domy usilovat. Co ctí Miloslav Vlk? Zákon světský, který jako velmi problematický prošel schvalovacím řízením a měl by být nezpochybnitelný, nebo církevní zásady džungle, kterými usiluje o něco, co bylo vyloučeno? Snaží se dodatečně tvrdit, že výjimka v zákoně - jasně sdělující že o katedrálu církev nemůže žádat - je  potvrzením bezpráví bez jakéhokoliv právního podkladu, když to bylo i církvemi odsouhlaseno?

Co se dalo očekávat, stává se skutkem. Zákon obecně schválen, teď se v něm začnou hledat dodatečné chyby, kdy katolická církev chce dosáhnout toho, s čím do jednání skrytě – pod rouškou výjimek – počítala. Jenže přes všechny tahanice, spojené s jeho schvalováním, s tím rozhodně nepočítal český občan a již vůbec ne s ještě podivnějším pokračováním.

Modlící vlci se začínají vrhat na svoji oběť jako správná smečka a možná se jim nevyhnou i slepě věřící ve slovo Boží. Majetky a peníze jsou nade vše.