Věrohodnost názorů.

Pan Saša Vondra opět bodoval. Ne v pět, ale v pořadu ČT 1 – Otázky Vladimíra Moravce.

„Na mou duši, na moji přítomnost, na moje tvrzení“. Jak krásně znějící hluché argumenty, nic o minulosti armádních kšeftů vypovídající - naopak mlžící.

Když pan Miroslav Kalousek zapotvrdil, že k lobistům nákupu vojenské techniky patřil v minulosti i nynější bojovník proti lobingu pan Vondra, kdekdo by si mohl myslet, že Kalouskovo tvrzení vzniklo možná  a asi po auto alkoholové injekci. Ne asi, ale rozhodně ne!

Poživatel alkoholu, pokud má něco v hlavě a byť by to byl kdokoliv – má oproti naivnímu nealkoholikovi jednu výhodu. Z problémů se vyspí a tvrzení může zachovat a obhájí ho.

Jak je to v případě lobování, když politicky opačně polarizované strany tvrdí jednu věc - bez požití alkoholu - je více než zajímavé. Nealkoholické, politicky závažné. Obhajitelné? Možná ano.

Jde o to, kdo vysvětlí, jak to s panem Vodnrou a jeho zbrojařskému naklonění v minulosti bylo, když on sám se velmi neprofesionálně  vytáčí.

Čím argumentuje, se zdá být po dnešní debatě s panem Vojtěchem Filipem, velmi naivní. Je vůbec věrohodný?