Úsměvné důchody.

Osobní zásluhovost na seniorském požitku zvaném starobní důchod, je zlý sen ekonomiky Česka.

To, že podíl dosahované výše důchodu odvozený od výše příjmů, ze kterých se i mimo jiné počítá a je zvláštním způsobem nepřiměřený, se stává velmi aktuálním problémem. Čím větší příjmy, tím je jejich upravený podíl na výši starobního důchodu nižší. Známý fakt, doposud nazývaný sociální solidaritou. Jenže je nutno posoudit i druhou stranu mince. Tvorba celkových finančních prostředků do důchodového systému, aby na ně vůbec bylo. 

Zde dochází k paradoxům. Jedny prostředky jsou skutečné osobní „výběry“ v podobě daní z příjmů - nazvané pracovní zásluhovostí, druhé z utrácení na komoditách pro stát výhodné. Alkohol, cigarety, pohonné hmoty .., a pro občana nezbytně nutné – energie a služby v různých podobách. Problém je, jak oddělit zrno od plev nejen v oblasti pracovní zásluhovosti jednotlivce na důchodu, ale i jeho zásluhovost na utrácení ve věcech potřebných, či nepotřebných. Obojí spolu velmi úzce souvisí – tvoří  podstatné příjmy státního rozpočtu, pro částečné zpětné použití do systému důchodového zabezpečení. Takže ne jenom vydělávat, ale i utrácet. Samozřejmě se vnucuje otázka kde a hlavně z čeho. Bludný kruh.

V Česku se točí peníze kolem peněz, až se pomalu neví jaké jsou jaké. Jedno se ví – pokrytých peněz ubývá a je otázkou zjišťování proč. V nedostatečné osobní a řádně zdaněné „zásluhovosti“, nebo v nedostatečném utrácení? Prostě úsměvné důchody.