Úřad vlády, úřad strachu?

Kateřina Jacques po dlouhé době promluvila a jakoby naznačila že Úřad vlády, na kterém pracovala, byl pod zvláštním tlakem páté kolony uvnitř tohoto úřadu, jejíž páteří byli Petr Nečas a jeho vrchní sekretářka Jana Nagyová.

Zřejmě samozvaná dvojice, kdy hlavně Jana Nagyová se údajně chovala strašně, lidé se ji báli a šel z ni strach. Mělo, z její strany, dojít  ke zneužití moci flagrantním způsobem se závažnými důsledky ale pokud by existoval zákon o státní službě, osoba Nagyová by se nemohla stát vrchní ředitelkou, protože nesplňovala žádné kvalifikační předpoklady.

Velmi zajímavé tvrzení o to zajímavější, že někdo mohl zneužívat moc po dobu tří roků a nikdo se zásadním způsobem neozval. Že by úřad ovládala nějaká korupční mafie, na níž se programové prohlášení vládnoucí trojkoalice nevztahovalo?

Je to – s odstupem času - velmi podivné, když byli občané Česka trvale přesvědčovaní, že boj proti korupci a jakékoliv diskriminaci bude neúprosný a hlavně začne od pater nejvyšších. Vše bylo, dle tvrzení Petra Nečase, nastaveno tak, že bude i úspěšný. Nebyl a stačilo tak málo. Známosti, které jsou základem někdy velmi podivného jednání a naopak korupci vytvářejícího a podporujícího. V daném případě to byla velmi těsná známost, která vedla nejen k rozpadu bojujícího trojkoaličního šiku, ale i k jeho podezření, že o všem tento šik věděl, jen se bál. Je otázkou koho a proč.

Šílence, jak se snaží vypodobnit Kateřina Jacques Janu Nagyovou, před kterou se každý hrbil a která, kdyby existoval zákon o státní službě, se nemohla stát vrchní ředitelkou, protože nesplňovala žádné kvalifikační předpoklady? To je poněkud slušná káva na tak vysoký úřad, kdy známosti a vzájemné vztahy nahrazují kvalifikační předpoklady a kdy dokonce taková osoba mává s kvalifikovanými a dokonce premiérem. V plné míře se projevila holá skutečnost, že známosti dělají zázraky. V daném případě se projevily dokonalým způsobem až do neočekávaného konce. Pádu vlády a následně Sněmovny.

Známosti dělaly své možná i v případu Kateřiny Jacques. Na tomtéž úřadu pracovala ihned po škole a až loni v listopadu dala výpověď. To, když se měla po mateřské dovolené vrátit a viděla prostředí absencí odbornosti a navíc když jako zaměstnanec by byla řízená nějakým šílencem. Je to docela možné co říká, ale marno darmo, obě mají asi něco společné. Umístění ze známosti.

Jak to vypadá, absencí zákona a o státní službě, byla a je dodnes asi rozhodující, pro dobré umístění, známost. Dá se totiž předpokládat, že ke splnění kvalifikačních požadavků na tak vysokém úřadě patří i nějaká praxe. Paní Jana Nagyová, která kvalifikaci asi nemá, získala na druhou stranu praxi, při jejímž uplatňování se úřad a nejen on – třásl. Kateřina Jacques nastoupila na  velmi teplé místo ihned po škole sice s kvalifikací, ale bez praxe. Jak je to s praxí dokázala na biomase i když v tomto oboru na Úřadu vlády nepracovala, ale jako místopředsedkyně Strany zelených propagovala.

Čert ví, co by měl obsahovat zákon o státní službě, ale rozhodně na místa Úřadu vlády nejen kvalifikaci, ale i praxi. Z tohoto pohledu je to mezi nimi tak jedna k jedné. Ten samý poměr je asi s těmi doporučujícími známými, pro získání atraktivního místa.

Rozdílné vše pouze v tom, že každá  měla doporučující známost jinou, v tomto ohledu dokonce i dědičnou a z velmi širokého rodinného politického spektra. Známosti prostě dělají zázraky, někdy hrůzu nahánějící.