Trosky.

Společnost Diag Human umožní Městskému muzeu a galerii Polička, aby bez rizika exekuce zapůjčilo jedenáct cenných obrazů na jarní výstavu do rakouského Salcburku.

Velmi radostné a potěšující sdělení, umožňující zápůjčku a navíc když se firma vedení poličského muzea dokonce zaručila, že nebude usilovat o její exekuční zabavení, jak se jí to už letos na jaře povedlo ve Vídni v případě českých obrazů Tanečnice od Vincence Beneše a Dvě Ženy od Emila Filly a bronzové plastiky Objetí od Otto Gutfreunda.

To nemá opravdu chybu, jen si jeden klade otázku proč ta velkorysost a její nutnost ze strany firmy, vůči zmíněné zápůjčce.

Šla dokonce tak daleko, že byla udělena jakási výjimka, že obrazy nebudou moci být zabaveny. Jen se čeká na oficiální dopis od Diagu. Posuzovat další konkrétní případy a uzavírat smlouvy by z pověření firmy měla pražská advokátní kancelář Jana Kalvody

V Rakousku se totiž čeká na to, jak vídeňský soud celkově rozhodne o miliardových nárocích firmy Diag Human vůči Česku, kvůli zmaření jejích obchodů s krevní plazmou v 90. letech.

Tak jak tak - ze všeho nejvhodnější by zřejmě byla jiná exekuce. Exekuce viníků, nesoucích odpovědnost za vzniklý problém a ne kulturních památek, které za nic nemohou.

To by se mohl pan Kalvoda vyřádit jak je libo a s chutí. To proto, že velmi dobře zná prostředí a okolnosti zvláštních ekonomických tahů Česka, jichž byl v nemalé míře v minulosti účastníkem. V letech, kdy celá kauza vznikla musel – z titulu svých vládních funkcí – velmi dobře vědět. Jak je vidět, věděl až přespříliš a proto se stává dobrým rádcem firmy.

On by ale a asi vznikl zásadní problém v tom, že oproti kulturním památkám by byla exekuce viníků pro firmu Diag Human k ničemu. Politické trosky jsou bezcenné a navíc, když po nich zůstaly miliardové dluhy. Je ovšem z druhé strany pravda jak které. Ty trosky.

Jedno by mohlo být v každém případě ještě zajímavější. To kdyby pan Jan Kalvoda popsal - namísto posuzování dalších kulturních zápůjček – vznik celé situace v devadesátých letech, kdy byl státem dobře živen - a její následky, jež jej dnes živí ještě „dobřeji“.