Třetí zuby.

Do osmnácti a od pětašedesáti nic, ovšem  mezi tím zodpovědné šmirglování chrupu, aby nevznikl zubní kaz, potřebný ošetření klasickou amalgámovou plombou, nehrazenou zdravotní pojišťovnou.

To pokud nechceme zbytečně utrácet za svoji nezodpovědnost vůči vlastnímu chrupu. Zubní kaz je především následkem našeho počínání a proto musíme základní ošetření uhradit ze svého. Naopak, pokud jednáme zodpovědně - zuby si čistíme více než je zdrávo, platí zásada uvedená ve větě předchozí.

Těžko posoudit, jak je to s tvorbou zubního kazu, ale rozhodně to nebude jen tím čištěním. Uvádí se někdy, jako možná příčina, nesprávná životospráva, nedostatek vápníku, „zubem času“ nahlodané a ohlodané zuby, uvádí se … . Ale možná je to i proto, že používáme zuby k tomu, k čemu nám narostly – k rozmělnění potravy.

Jenže tím nejlacinějším zdůvodněním, proč neproplácet základní výplň – je nedostatečná péče.

Platit zřejmě budeme v časovém intervalu čtyřiceti sedmi roků ať chceme - či nechceme. Zubní kaz se i přes velkou preventivní péči objeví. To vědí velmi dobře i ti, co mluví o opaku.

Můžeme závidět koňům. Těm zuby buďto vypadnou a nebo trvale rostou. Musí se jim proto pravidelně ubrušovat. Jenže bychom nezáviděli dlouho. Český filuta by přišel na to, že se jedná o nevhodnou stravu podporující abnormální růst a broušení za normálních okolností by nebylo nutné. Žádné hrazení.

Jen aby nedošlo k přírodnímu zázraku a lidem nezačaly v padesáti růst třetí zuby. Těch patnáct roků by nemuseli mít problémy s čištěním či nečištěním – zubní kaz se tak rychle a v takovém rozsahu neobjeví. Jenže při předpokládaném vývoji dožívání vyššího věku obyvatelstva, by mohlo dojít k nepředvídatelnému. Zuby by se mohly kazit ve větším po 65-ti letech věku. Pro občana povzbuzující, pojišťovna bude hradit alespoň na přestárlá kolena. Opravdu?

Pokud by se tak skutečně stalo, bylo by řešení na pokračování. Kartáčkový fígl se posune na hranici devadesátky a je vystaráno.

To je kdyby - ale co je nyní, je zcela jasné. Žádné třetí zuby ale protéza, jednou za čas hozená do čistírny za úplatu. Nejedná se totiž o živý organizmus ale o věc. Čištění náušnic si také každý musí uhradit ze svých prostředků.