Tajemné lékárny.

Předepsat léky na pacienta který o ničem neví a dokonce mu léky osobně vyzvednout, se jeví jako zvláštní způsob nadstandardní služby ošetřujícího lékaře.

Originální ochota, ale záhadou je - pro koho. Pro toho, kdo o ničem neví, nebo pro někoho – kdo si léky nechá napsat na toho někoho nevědoucího, od velmi ochotného lékaře? Neskutečné, ale reálné – tak jak naznačuje počátek vyšetřování tohoto předepisování v kyjovské nemocnici.

Jak je vše vůbec technicky možné, ale hlavně kam jsou léky dál předávané?

Pokud je mi známo, při odběru léků na předpis by měl dotyčný předložit průkazný materiál k příslušnosti některé ze zdravotních pojišťoven. Jakpak „nadstandardní“ ošetřující lékař tuto příslušnost za pacienta, který byl předmětem předpisu léků, prokazoval? Dál je zbytečné  záležitost  možnosti, či nemožnosti, takového způsobu odběru léků rozvádět. Je to poměrně jednoduché.

Pana doktora musel lékárník velmi dobře znát. Nedovedu si absolutně představit, že by bez problémů vyzvedl lék z lékárny, kde ho neznají. Neměl by se zcela určitě čím prokázat a že je „pan“ doktor by určitě neprokazoval a už vůbec ne dokazoval. Stal by se totiž tím okamžikem podezřelým.

Takže způsob takového předepisování a odběru léků je možný pouze tam, kde se vzájemně znají.

Kyjov naznačil kam až dojde chamtivost při dobré domluvě. Je otázkou, zda nezůstalo jen u něho.

Daleko závažnější ovšem je, kam takto vyzvednuté léky putují. Vytvořil se nový řetězec „tajemných lékáren“, distribuujících léky někam a pro jiné účely než pro které byly určeny?

Nevytvářejí nám tito „ošetřující“ lékaři nové pacienty s dost odlišnou nemocí, na kterou léky neexistují?

Tajemné lékárny a ochotní lékaři pod pláštíkem dobře organizované drogové mafie na předpis a možná na falšované kartičky pojištěnce?

Jinak to není možné.