Směny (KUK-FUK).

Tedy ne do zblbnutí, ale do ukončení 24- hodinové směny. Následuje 24 hodin odpočinku a jde se nanovo.

Rozdílení, předání – převzetí. Stojka, spánek, bdění – stojka, spánek, bdění … do zblbnutí.

Možná to některým nic neříká, ale dost možná také, že některým ano.

Jedná se o popis činnosti vojáků strážní služby minulosti – pod přísahou.

Kdo okusil směnu tohoto typu, a ač byl vycvičený, tak nemůže konstatovat nic jiného, že po takové strážní směně byl unavený, a že ani 24-hodinová relaxace nestačila a byla prohučená snem nástupu směny nové.

Vojáci strážní služby se s tím museli nějak vyrovnat, bohužel začali trpět něčím, čemu se říká stereotyp - účelově zavedený. Přísahou k plnění úkolů. Hold od toho vojna byla, je a bude – jinak postrádá smyslu.

Jenže na pořad dne se nám dostala jiná směnnost. Nevojenská – jistým způsobem také pod přísahou - i když zcela jiného ražení,  ale vykonávaná v rozsahu nebývalém, oproti té strážní.

Je potřeba stojkování (přímé účasti) , ale snad nevzniká potřeba spánku a bdění. A už rozhodně ne časového vymezení pro odpočinek, zaručující plnohodnotný nástup do nové směny se známým, oblbovacím stereotypem.

Jiná služba, jiná přísaha – ale rozhodně shodná únava. Kdo rozhoduje o unavených, při nástupu na stereotypní směny, bez časového odpočinku? Jsou skutečně neunavení?

Snad nerozhodují  vlastní účastníci směny -  bez jakýchkoliv ověřených schopností jejich  způsobilosti z hlediska fyzických a duševních - ověřených při rozdílení směn někým zodpovědným. Samozřejmě, pokud jsou to směny souladné se zákonem. Asi těžko.

To je hazard do nebe volající, hlavně pro zodpovědného směny rozdělující, byť by byl pod přísahou. Je jen otázkou jakou.