Šmejdi a zákony.

Velké diskuse v poslední době se vedou kolem velmi podivného skupinového prodeje s pohoštěním a dárky, který organizují různé prodejní skupiny a jejich potencionální kupci se stávají obětí. Ve většině starší občané, kdy je zneužita jejich naivita a důvěřivost. Výsledek jako přes kopírák. Zúčastni se a současně se stávají bezmocnou obětí prodávajícího. Co s tím?

Jak se ukazuje, jakákoliv osvěta ve smyslu předem jasného a několik roků po sobě se opakujícího jednání ze strany prodávajícího, je zcela zbytečná. On ten český člověk má takovou povahu, že pro pírko i přes plot skočí. Že je plotek nahoře opatřen ostnatým drátem sice vidí, ale málo naplat, pírko je natolik lákavé, že přes něj leze i za cenu toho, že si roztrhá oblečení. To mu jaksi v té chamtivosti nedojde. O nějaké naivitě a důvěřivosti nelze mluvit. Ostnatý drát sice vidí, ale jeho následky pocítí až za plotkem. Úplně stejné je to s návštěvou prodejních akcí. Ví o tom, slyší o tom a dokonce vidí (i z vlastní zkušenosti) a přesto se jejich zúčastňuje dál. Hold pírko je pírko a vždy - až na prvním místě. Jenže toho pírka zneužívají i jiní.

Různá sdružení na ochranu těchto „naivních a důvěřivých“ občanů, která sice radí, ale nic neřeší. A na rady nikdo nedá, i kdyby v mnoha případech mohl radit jiným, když se sám spálil a naletěl na vlastní nenasytnost a přitom ví, že prodávající je ještě nenasytnější. A přesto koupil, někdy po několikáté a pak si stěžoval. Zde je každá rada drahá. Ale šlo by to i bez různých sdružení, pouze se na těchto problémech přiživujících řádně zamyslet a upravit tento typ prodejů zákonným nařízením.

Místo ochranářských spolků - pomalu na kdejakou volovinu - by byl zákon, podmínky prodeje jasně vymezující. Potom nic jednoduššího není, než v rámci pravomoci státních dozorových orgánů, kterých máme dostatek - dodržování zákonů hlídat a v případě jejich nedodržení po zásluze odměňovat. Ne jen planě mluvit, jako to dělají různá sdružení bez jakékoliv pravomoci. Pokud dokážeme uhlídat stánkaře předražujícího o pětikorunu, neměl by být problém uhlídat podvodníka, předražujícího o desetitisíce. A pokud i přes takové opatření budou stále prodeje tohoto typu pokračovat s dobrovolnou účastí „naivních“?

Potom je posuzovat jako spolupachatele porušování zákonů, poněvadž bez jejich účasti by obchody nemohly být uskutečněny. Jednalo by se nejen o šmejdy na straně prodávajících, ale i kupujících, poněvadž by porušili zákon. Jak jeden, tak i druhý.