Samozřejmosti minulosti nejsou idiotské?

Poměrně razantní vyjadřování ze strany Miloše Zemana ohledně tradic a ústavních zvyklostí, jež nazval idiotskými, mu celkem dobře vycházelo. Jenže jak nazvat jeho uvažování o vzniku mandátu poslance?

Odvolává na svou zkušenost šéfa Dolní komory, které předsedal od června 1996 do června 1998 a kdy, podle něj, bylo vždy považováno za samozřejmé, že mandát poslance vzniká - a tedy i nároky, které z tohoto mandátu plynou - složením slibu. To se možná nechtěně vybarvil, když jedno z minulosti považuje za idiotské, a to samé z téže doby považuje za samozřejmost.

Docela obratně, po svém zvolení prezidentem republiky, mával s ústavními zvyklostmi, ale teď možná zamával sám se sebou v podobě tvrzení a nějakých samozřejmostech z minulosti. Nepřímo se přiznal, že má mezery ve znalosti Ústavy, když v nedělních Hovorech z Lán Českého rozhlasu trval na tom, že mandát poslance vzniká složením slibu, když ve skutečnosti vzniká už zvolením.

To je dost podivné, že tak zásadní věc mu unikla a snaží se jí vyhnout tím, že za jeho šéfování Dolní komory bylo samozřejmé, že mandát poslance vzniká - a tedy i nároky, které z tohoto mandátu plynou - až složením slibu. Že by protiústavní samozřejmost, nebo myšlenkové nedostatky minulosti, přenášené do dnešní doby jako normálnost ze zkušeností?

Ono totiž v článku 19 Ústavy se jasně stanoví, že mandát poslance, nebo senátora, vzniká zvolením a poslanec - podle téže Ústavy - složí slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní. Stejný postup je i v případě senátora. Nebo je to také idiotská záležitost?

Nejhorší na všem je, že občan dostává neustále informace o idiotském a nikdo mu neřekne o tom normálním a správném a začíná stále více pochybovat o našem  nejvyšší zákonu – Ústavě Česka - co to vlastně vůbec je.