Ryba ČD smrdí od ocasu?

Za nehodu vlaku u Vyškova padají první hlavy. První? Kéž by, ale to rozhodně není pravda. Poslední!

Údržba frekventované trati z Brna na Olomouc a Ostravu, kde v neděli nedaleko Vyškova vykolejil nákladní vlak, byla zanedbaná. V pátek to přiznala Správa železniční a dopravní cesty (SŽDC). V souvislosti s tím už také padly první hlavy, o svou funkci přišel traťmistr a mistr.

Tak na toto vyjádření jsem čekal a dočkal se. Následky zanedbalosti jsem viděl na vlastní oči asi hodinu po té, kdy k havárii došlo. Vidím i dnes, po necelém týdnu. Následná vyjádření odpovědných za odpovědné je alarmující.

„Odvolání z funkce u obou mužů částečně souvisí i s nehodou. Zjistili jsme, že trať nebyla v takovém technické stavu, v jakém měla být“. Bohužel byla, v jakém byla.

„Další postihy a odvolání budou následovat v nejbližších dnech, s ohledem na zachování bezpečnosti provozu na kolejích to nejde udělat ze dne na den. Odvolání se budou týkat i vedoucích pozic“. Tak to je opatření jaké má být, ale šrouby nám nedotáhne. Podle vyjádření inspektorů bylo totiž v místě nehody povoleno 98 procent šroubů na kolejích. Řešení se ale rýsuje.

SŽDC už urychleně vypsala soutěž na opravu zanedbaných míst na trati a také jedním dechem ujišťuje, že i přes zjištěné nedostatky je provoz mezi Brnem a Olomoucí, kudy denně projedou desítky osobních i nákladních vlaků, bezpečný. „Trať je bezpečná, jezdí se pomaleji, je častěji kontrolovaná a už se začíná s opravami,“ slíbil mluvčí. Do soutěžního klání samozřejmě. Jen se nesmí jezdit rychleji. To by mohla být opět nebezpečná. Ale jak se zdá víme co nevíme a nevíme co víme, ale hlavně mluvíme z cesty. Té železniční. Kdo to vidí ještě dnes, tak ví své.

„Víme, že trať nebyla v pořádku, nyní jsou na řadě komisionální prohlídky vozů, aby se vyloučila možnost, že za nehodu mohly vagóny,“ prohlásil mluvčí DI Martin Drápal. Chudáci vagóny. Některé jsou v takovém stavu, který si nezasloužily. Za nic nemohly a přesto zemřely. Zatím jen ony.

Trochu zmatek, typický pro zaokrouhlování a přehazování problémů.

Alarmující je ale zcela něco jiného. Dodatečně se dozvídáme, že stav kolejí – jako v daném případě – je v nadpoloviční většině stejný u celkového počtu železné cesty Česka. Odůvodnění je zcela běžné. Nejsou peníze. Na odstranění technické zanedbanosti asi ne, na ombudsmany kvality a jim podobných asi ano.

Ale není nad to, když budeme mít vytrénované a vstřícně úslužné pracovníky ČD na nebezpečných, ale za jistých okolností bezpečných tratích - při dodržení podmínek bezpečné pomalé jízdy - v nevinných vagónech, plně vytížených spokojenými cestujícími. Snad také nevinnými.

Jak se ukazuje, spokojený cestující - i přes vstřícná opatření ČD a jejího ombudsmana kvality - se stává obětí potencionální kvality jiné. Technické. I když, jako ten vagón, za nic nemůže. Kdo je tedy za stav nejen nehody u Topolan odpovědný, když většinový počet železničních svršků ČD je ve stavu obdobném?

Pokud obecně platí že ryba smrdí od hlavy, tak u ČD je pravý opak.

Jedna naděje ovšem je. Podaří se možná  tak rychle „vysoutěžit“ firmu která opraví kvalitně zjištěné technické nedostatky, jak rychle byl vysoutěžen ombudsman kvality. V tomto případě – z pohledu závažnosti - kvality druhořadé.