Rozpustné Česko.

Česká republika by se mohla v EU "rozpustit jako kostka cukru v kávě". "To rozpouštění pokračuje velmi rychlým způsobem. A to mě trápí," suše konstatuje Václav Klaus.

Bohužel se nerozpouští poprvé. K tomu prvnímu došlo těsně po sametové revoluci a nazývalo se kupónová privatizace. Tam se rozpustilo - dnešním pohledem rozkradlo - všechno a bohužel za velkého přispění pana Klause. To ho zřejmě - oproti občanům Česka - nikdy netrápilo.

Je jen záhadou, co míní ve své obavě nyní a čím se ve skutečnosti trápí. Možná obavou – po opuštění funkce nejvyšší – svého ješitného nezviditelňování.

A tak není divu, že nehodlá zmizet z veřejného života a chce dál bojovat i s "ohlupovači" kolem globálního oteplování a doufá, že jej budou veřejné záležitosti zajímat ještě v 99 letech.

Je to od něj sympatické, ale časově si měl naplánovat všechno trochu jinak, když byl v branži známým prognostikem.

V padesáti letech věku svého způsobem mu vlastním – neomylností – hovořil o ekonomickém zázraku Česka, v sedmdesáti letech věku svého jako by na zázrak zapomněl. Možná pokračující věk je příčinou jeho zapomnětlivosti, což by mohlo být omluvou – ale ono to tak ve skutečnosti není. Pravdou jeho komplikované osoby je nezdravá sebezahleděnost, víra ve vlastní neomylnost a arogance postrádající prvek, jež se nazývá sebekritika. Ta od něj nebyla nikdy slyšet, asi není kritizovat co. Spíše chválit. To, co nikoho nezajímá.

Bonbónkem je jeho vyjádření ke svému předchůdci ve funkci Václavu Havlovi, s nímž se příliš často nestýká a kdy údajně poslední příležitostí ke společnému rozhovoru bylo před několika lety setkání v Lánech, kam pozval manžele Havlovy na oběd. " Také trochu proto, abychom se pochlubili, jak jsme Lány za tu dobu zvelebili," vysvětlil jeden z důvodů setkání s Havlem.

Hold Havel nedokázal to co on. Lány zvelebeny, republika dovelebena. Ale s tím se nechlubí, to ke chlubení ani k připomnění není.

A že se Česká republika ocitla v "éře mediokracie", kdy politické otázky se  neřeší na půdě vlády, ale v neděli v diskusním pořadu, je děs a nesmysl?

On to nesmysl není. Veřejnost má právo na informaci a zcela zřetelně vidí snahu o rozpuštění toho posledního v Česku. Pořád je přijatelnější kultivovaná debata na půdě mediálních prostředků, než děs přímých přenosů ze zvěřince honosně nazvaným Parlament.

Celkový dojem možného rozpuštění Česka v EU se jeho optikou stává opravdu jen dojmem. Ono toho moc k rozpuštění nebude. Bylo již rozpuštěno uvnitř Česka.

Spíše se očekává natažená ruka česká, k jejíž natažení sám velkou mírou přispěl.