Ráj to napohled

Pokud nedala věda a technika a její poznatky v rukou nezodpovědných přírodě zabrat,tak v rukou zodpovědných se může stát cokoliv.

Mám tervale jasnější přesvědčení,že ráj to napohled (zemský) se ztrácí do nedohledna. Představa krásných lesklých plání solárních kolektorů a fotovoltických článků,zarámovaných poli osázenými větrnými elektrárnami nad nimiž vévodí nádrže přečerpávacích vodních elektráren a pod nimiž urputně pracují zásobníky vody tepelných čerpadel ,je velmi působivá a přesvědčující. Sem tam farmy zhodnocující exkrementy na metan. Přímořské oblasti osázené v místě současných pláží elektrárnami využívajích energie přílivu a odlivu. Jen aby někoho nenapadlo,že nitrem země budeme propojovat oblasti s opačnými hydrometeorologickými podmínkami. Představa světlých energetických zítřků. Klasická příroda,jež snese tyto zásahy ,se bude nutně adaptovat,příroda bez schopnosti adaptace bude uložená v muzeích. Dá se ale s potěšením konstatovat,že přece jenom pán tvorstva řešení našel a uvedené nehrozí. Tímto řešením jsou prozatím odpustky ve formě emisních limitů a je předpoklad že se najdou další vhodná řešení. Přírodo buď klidná ,dávno platí,že papír snese všechno! Trochu to připomíná odpustky vydávané za jiným účelem v počátku 15 století,boužel bojovník proti této formě řešení neduhů se dostal do značné nelibosti tehdejších mocných a skončil upálením. Je vždy ,mírně řečeno, zvláští,že nelze najít zlatou střední cestu. A tak jdeme z jednoho extrému do druhého. Odpustkám zdar!