Půstevníci.

„Strany o sobě“, „Strany pro sebe" – snad ano a historicky známé. Ale „Strany do sebe“? Asi se začíná obohacovat historie stranického podnikání.

Zřejmě začíná stranicky kručet z minulosti  rozpapaných vampen a hledá se způsob jeho omezení. Když už papula zadrhává a nejede, vampna již vůbec nesmí mít hlasité projevy, ikdyž se jedná pouze o kručení.

Bohužel není ovládaná mozkem, ale vlastní vyprázdněností a touhou po naplnění. Ale jak a zdravě?

Řešení je známé - říká se mu dieta, vedoucí k omezení stranického obžérství a zeštíhlení tělesného a stranického aparátu. To by mohlo být reálné.

Jedno je ale u některých stran v současné době zřejmě nereálné.

Dieta hodně uplácaných papul, ovládaných mozkem - pokud nebyl nevratně nahrazen právě tou vampnou.

Někdy to tak vypadá a staré známé, že „láska prochází žaludkem“, je v politice až na prvním místě. Láska v sama sebe, utužovaná sebeklamnou vírou, se vždy neoplácí – i když doposud tomu tak nebylo. Vše zavinil polistopadový volič.

Kdo by si dokázal před parlamentními volbami představit, že některé strany, mající vždy své jisté od jejich historického nerozborného svazku v Národní frontě a s úspěchem přežívající vše, co se v dějinách státu odehrálo, jsou ze hry?

O tom snad ani nesnily, že polistopadová existence bude takto narušena a jejich názory přesunuty na vedlejší kolej. K nějakému politicko-ekonomickému půstu se v minulosti nemusely vůbec uchylovat, vedení vlastní jistotou - až nezdravou.

Před listopadem 1989 jim hodně umožňoval minulý režim, jehož byly zdatnými sekundanty. Od roku 1989 ten nový nic negarantoval a hlavně poprvé volič neumožnil.

Zlaté časy - možná jen načas -  skončily a půst nikomu ještě neublížil - ba naopak. Toho si zřejmě volič všiml zavčas. A postižené strany? Klid jak v márnici s uloženými, trpně naslouchajícími půstevníky, myšlenkami stále mimo realitu. Dokonce vlastní.