Prohra kamarádů?

Vítězové ve volbách smutně oslavují, poražení vesele smutní. K významným zákulisním hráčům těchto voleb patřili i dva nerozluční přátelé a kamarádi, Miloš Zeman a Václav Klaus. Kam je po uskutečněných volbách zařadit?

Ten první, jako čestný předseda SPOZ, sice tvrdil, že je absolutně nestranný, ale na druhé straně nikdy - při svých nedávných cestách za politickými krásami Česka - neopomněl přitlačit na pilu chvály členů SPOZ ve státních funkcích. Dělal to skutečně nadstranicky, když nenápadně na mítincích vychvaloval nejen členy své „odbornické“ vlády, ale i členy své strany ve funkcích na jednotlivých místech, kde agitoval v jejich politickou nepostradatelnost. Jeho poslední agitka pro lídra SPOZ v Ústí nad Labem  Miroslava Tomana a jeho zásluhy na průmyslové zóně v Žatci, byla ze strany Zemana až směšná. „Pochybuji, že vás to bude zajímat, ale považuji za nutné vás o tom informovat“, sdělil ještě v pátek. Ještě že takto a nestranicky, nás o vysokém straníkovi , kandidujícím do Sněmovny za SPOZ poučil. Jenže on nezahálel ani jeho kamarád Václav Klaus.

Po manévrech ohledně podpory Jany Bobošíkové a její strany „Hlavu vzhůru“ nakonec přitakal k její osobě, jako spasitelce a sjednotitelce pravice. Jak jinak jako nestraník a nadstranicky. Ta si byla natolik jistá jeho osobou, že do poslední chvíle pevně věřila v úspěch ve volbách a místo ve Sněmovně považovala do poslední chvíle za samozřejmost. Volby ji nechávaly celkem klidnou a  víkendové volno si, jak sama prohlásila, nechá na povolební vyjednávání. Sebevědomá dáma jak tradičně, bohužel ani ne v polovině víkendového volna došlo, v duchu osudových tradic její osoby, k opaku. O vyjednávání si může nechat akorát tak zdát.

Je zajímavé že jak SPOZ, tak strana Hlavu vzhůru, měly jedno společné. Nadstranického zastánce a o to zajímavější, že z opačného politického spektra. Přesto všechno nerozlučných politických kamarádů z minulosti, jejichž politika se nemalým vlivem zapsala do vývoje událostí po roce 1989 a přivedla Česko do neblahé současnosti.

Je docela pravděpodobné, že voliči si dali dohromady politický vývoj obou, v současnosti nadstranických pánů a porovnali jejich nové a současné jednání s reálnou skutečností minulosti. Jak jeden, tak i druhý měli a mají hlavu vzhůru, bohužel jimi nadstranicky podporované strany SPOZ a Hlavu vzhůru, si mohou svoje hlavy strčit akorát do písku, jako pštrosi. Skončili nejen před prahem Sněmovny, ale dokonce i prahem finanční podpory pro polické strany, když se jim nepodařilo získat ani 3-procentní přízeň voličů.

Je docela možné, že skutečnou příčinou takto neočekávaného volebního „úspěchu“ těchto stran byla nechvalně známá minulost jejich velmi známých podporovatelů Miloše Zemana a Václava Klause. Oba kamarádi v daném okamžiku prohráli a možná dobře, že i strany, které nadstranicky podporovali.