Problémy na věčné časy.

Strohé konstatování - bohužel pravdivé. Problémy spočívající v řešení otázky menšin a lidských práv v České republice hned tak odstraněny nebudou.

Začlenění menšin,žijících v České republice,má zajímavý průběh. Od nadávek,nekritických a jednostranných obviňování až po nesmyslné sliby,postrádající jakékoliv racionality ve vztahu k vlastnímu řešení. Údajně se nejedná o menšiny jako celku,ale o jednotlivé členy těchto celků. Bohužel vliv těchto jednotlivců nabral rozměr nevídaný. Tím rozměrem je následné chování celku a ne jeho jednotlivých členů.

Pro účely změny chování menšin a jejich začlenění do společnosti bylo vytvořeno Ministerstvo pro menšiny a lidská práva,do jehož čela byla jmenována paní Džamila Stehlíková. Nástup velkolepý, vyhraněný postoj k názorům odlišných od jejího. Paní Džamila Stehlíková vystoupí pouze tehdy,když kritika chování menšin,dle ní,nepostihuje skutečný stav věcí. Známá je fráze o způsobilosti k řešení pouze jejím ministerstvem a nikým jiným. Věčná zlehčování,dle jejího názoru nepravd oponetů k chování menšin,jsou jedinými známými vyjádřeními k problémům. Nejen ona,ale i ostatní politici využívají argumentů na hony vzdálených životní realitě a nejen jí. Celé básnění politických představitelů je vedeno v duchu sbírání laciných politicky populistických bodů. Svorně tvrdí jak to nemá být. Nikdo se nevyjádřil jak to být má a jak to bude. Ne tak aby pro to něco dělal,vždyť to nemá v kompetenci. To je nepopulární,mohlo by dojít ke ztrátě voliče,tím pádem i politických bodů. Následkem by mohla být i ztráta teplého politického místečka. Tento stav by se dal nazvat hořkou zkušeností nejen doby minulé,ale hlavně té současné.

Ale co opravdu dál? Velmi inspirující námět pro nastínění možného řešení je názor známého romského aktivisty pana Vojtěcha Lavičky. Ten na otázku hrdosti či nehrdosti že je Rom odpověděl velmi zajímavým způsobem. "Dřív jsem byl,ale v pětatřiceti mi to už nepřijde důležité-jsem prostě člověk (Pozn.aut.: Rozumět tomu tak,že do pětatřiceti byl hrdý a ne prostě člověk? To slyším poprvé. Ale možná na tom něco bude. To ví jen pan Lavička). Ale samozřejmě jsem Rom,z čehož vyplývají i nevýhody:žiju ze dne na den,mám problém s plánováním, musím se nutit k věcem,které jsou ještě daleko;tohle je v nás zakořeněné. I proto,že jsme byli po staletí většinou pronásledováni. A co bude za týden,to bylo jedno". Krásné a zajímavé vyjádření skrývající hodně,ale konstatující podstatné a netýká se rozhodně jen Romů. Je vždy jen otázkou,co bylo první. Jestli to byl přístup k času a následné pronásledování,anebo pronásledování,jehož důvodem byl přístup k času. Pro dnešní dobu je pro některé menšiny rozhodujícím prvkem,určující jejich chování, přístup k času. Následkem toho je bohužel i jejich přístup k okolí. Neplatí jen to,že je jedno co bude zítra,ne tak za týden. Platí i to,že je jedno,co na to říká okolí. A to je velmi závažná věc. 

Bohužel i prozatímní činnost ministerstva zřízeného pro řešení této problmatiky velmi připomíná výše popsané skutečnosti. Co bylo a je dnes ví a víme to všichni. Co bude dál? Jestli řešením je populistický výstup paní ministryně na údajně neadekvátní reakce občanů vůči chování menšin-na to je dopředu známá odpověď. Činnost ministerstva jakoby nakopírovaná. Žije ze dne na den,má problém s plánováním,musí se nutit k věcem,které jsou daleko. Ještě nutno dodat,že i k věcem,které jsou nepopulární. Ani nemohou být. Ale pozor! Věci nejsou tak daleko,ale začínají se nebezpečně vzdalovat a stávají se stále méně populárními! 

Aby nebyla paní ministryně jen jednostranně hodnocena ve vztahu k menšinám. Nikdo jí neodepře zásluhu a snahu pro zviditelnění menšin při druhé volbě prezidenta republiky. Bohužel její snaha spočívala v nahánění trucující poslankyně a jednalo se o jiné menšiny a úplně odlišný problém. Problém nasládlé moci. Nepodařilo se. Následkem byla duševní choroba menšiny. Její nechvalné slovní úlety jsou veřejnosti známé. Typický projev neúspěšné menšiny. S tím paní ministryně jistě počítá i v souvislosti s činností svého ministerstva. Překvapena být nemůže,má zkušenost.

Bude Ministersto pro menšiny a lidská práva problémy řešit v rámci společnosti rovnoprávné systémem rovnoprávnosti občanů,anebo bude tvořit nové typy paragrafů,mající za následek znerovnoprávnění? Ale to přece není řešení. Perlička se již dostala na veřejnost. Problematikou (není známo v jakém rozsahu) byla pověřena soukromá agentura. Nač ministerstvo? Asi na tišení vášní. A co bude zítra? No prostě zítra. A řešení problému? Na věčné časy.