Představy mimo realitu.

Většina budoucích důchodců si jako přiměřenou představuje starobní penzi kolem 15 tisíc korun měsíčně.

Představovat si mohou, jde jen o to, jak se na představách budou podílet. Spíše ale - než představy - se jedná o neuskutečnitelné sny. A nejen to.

Poměřovat budoucnost dnešní realitou kupní síly peněz je holý nesmysl. S ohledem na její předpokládaný vývoj se možná nedostaneme v představách ani na kupní schopnosti starobních penzí dneška.

Takže pokud bychom reálně nastavili budoucnost - poměřovanou dneškem, mohlo by dojít k tomu, že těch budoucích 15 tisíc korun může znamenat dnešních ani ne 10 tisíc. Jestli vůbec.

Kolik peněz by skutečně bylo potřeba na důstojný seniorský věk, je ale obtížné stanovit. Záleží na stylu a způsobu života, vzdělání, na tom, zda budoucí penzista má vlastní byt, zda žije na vesnici či ve městě atd.

Už dnes ale tržní deregulované nájemné spolkne v řadě případů větší půlku penze, v extrémních případech dokonce téměř celou penzi. Náklady na bydlení v případě vlastnictví bytu představují maximálně polovinu tržního nájemného. I zde se „vývoj“ nezastaví.

Nadějné snění. K jeho částečnému naplnění by možná stačilo, pokud vystačíme již nyní s holou realitou a na svoji starobní penzi si přispějeme odkládáním současných životních požitků na důstojné prožitky stáří. Což je problém. Někdy není co odkládat, holá realita života to v mnohých případech ani neumožňuje.

Nikdo nikomu nic nedaruje dnes a v budoucnu již vůbec ne. Penze z pracovní solidárnosti  pomalu, ale jistě, končí. Je samozřejmě otázkou, zda pro všechny a bez výjimky.

Představovat si můžeme cokoliv, s holou realitou se musíme smířit. Možná ale ne všichni.