Polepšíme se?

Incident ve Vatikánu před včerejší půlnoční mší vyvolává otázky, kam až abnormální lidské pohnutky, v podobě zbytečné nenávisti, mohou dospět.

Terčem incidentu se stal papež Benedikt XVI - nic netušící, v čase před půlnoční mší. Jako člověk na svém místě se zachoval, pro normálního českého smrtelníka, až neuvěřitelným způsobem.

Během vlastního kázání se o incidentu vůbec nezmínil.

Podobné události v jakékoliv formě probíhaly a probíhají na celém Světě, Česko nevyjímaje. Vajíčková aféra, házení předmětů na Mirka Topolánka, ... ., ale jejich zdůvodnění bylo vždy stejné. Útok byl cílený, samozřejmě v režii soupeřící politické strany, aniž se jednalo o prověřená tvrzení. Kdo jiný by mohl útočit, kdo jiný útok připravit. Jedna paní povídala.

Velkorysost, jakou projevila hlava církve, a nejen ta poslední, by mohla sloužit jako návod na zklidnění zbytečného harašení politickými zbraněmi našich politických komediantů.

Papežova výzva při jeho kázání na půlnoční mši „aby věřící opustili sebestředné sobectví a následovali hlas víry" platí i pro nevěřící. Platí pro všechny nejen slyšením hlasu víry, ale především vlastního rozumu.

Papežovo konstatování; „konflikty po celém světě pochází z toho, že jsme příliš uzavřeni ve vlastním světě" je natolik závažné, že by bylo navýsost vhodné o něm uvažovat i na naší sebezahleděné a sebestředné politické scéně. U nás by se jeho výrok dal obohatit že jsme nejen uzavřeni ve vlastním světě, ale hlavně politicky nenažraní.

Zkusme to jinak, něco na způsob politické pokory a ne hloupého vykřikování a vzájemného osočování. To by byl ten nejsprávnější krok tím nejsprávnějším směrem v roce 2010. Alespoň si ho přejme. Uvidíme.