Perpetum mobile na cestě kolem světa.

Vůz který jede rychle a nepolyká benzín a je výlučně poháněn obnovitelnými zdroji, jako je slunce a vítr.

Tolik ústy švýcarského dobrodruha Louise Palmera k vozítku, jež  připravuje na objetí světa za pouhých 80 dní. Nulový závod bez emisí. Pokrok techniky ano, ale energetický zázrak rozhodně ne.

Vozidlo pro dosažení popisovaných parametrů ( ujetí najednou 250 kilometrů rychlostí 80 km v hodině a vyšší, a za den ujet 500 kilometrů ) má jednu velmi důležitou potřebu. Čtyřhodinovou přestávku na dobíjení. Dobíjení ne ledajakého. Z veřejné energetické sítě místa dobíjení a velmi intenzivního. Slunce a vítr nestačí, logicky se dobíjí v nočních hodinách – kvůli slunci.

Takže možná za 80 dnů kolem světa bez emisí ano, ale pouze hodnoceného vozidla. Je otázkou, zda elektrická energie, na jeho dobíjení, byla v daném případě vyrobena také bez emisí. Ono totiž pokud se vezme světový průměr podílu klasické energie a zelené energie, je ta klasická – emisní - v absolutní převaze. Pokud cesta kolem světa, tak se tento fakt musí brát v úvahu.

Prostě vyhlášený nulový závod s nulovou emisí je hlavně nulový nesmysl – nebo konečně v praxi realizované Perpetum mobile?

Škoda, že se dočasně mimo hru dostali naši zelení. Snad by nám bylo dopřáno odborného osvětlení, jak to s tou zelenou energií ve skutečnosti je.

U nás se totiž něco podobného, jako u zmíněného vozítka, někdy děje. Požadované množství elektrické energie ze solárních plantáží se „dobíjí“ diesel-elektrickými  agregáty. Jak jinak, než zelenými.